THAINLAND

Koch Chang- den první

5. november 2016 at 18:15 | SF2&Dan&Milan
4.11.2016
Den druhý začal docela slibně, byť tomu počasí prvně nenasvedčovalo. Bylo hodně pod mrakem a foukal na mne nezvykle studený vítr, což jsem doposud v Asii nepoznal a kor v nadmořské výšce 0 nad mořem. Dostali jsme snídani až na pokoj, nacpali si naše bříška a začali postupně plánovat jak tu ty poslední dny v Asii na ostrově vlastně strávíme. Nejdříve jsme se šli podívat na nedalekou pláž Sun White beach, kde je píseček opravdu jemný a bílý. Jenže jakmile jsme vlezli do vody přišlo první ouha... Všimnul jsem si, že asi tři metry od břehu je moře plné medůz, které opravdu není radno potkat, natož aby se vás dotýkaly. Osobně jsem si snimi užil již na Filípínach, kde po jejich dotyku jsem musel navštívit místního doktora. No tak to je pěkný, řekli jsme si a nálada začala býti na bodu mrazu. I moře bylo nezvykle na mne studené..No nic , tudy ceta tedy nevede, musíme tedy vymyslet plán B. Tento plán spočíval v tom, že se zde nabízela místní atrakce zvaná sloní farma, kde jsem klukům domluvil specialní cenu u majitelky našeho resortu na dvě hodiny, včetně koupačky v řece, které sloníci mají mooooc rádi a jsou za to hodně vděčni. Na mne mezítím dolehl jakýsi útlum, po těch týdnech, kdy jsem toho moc opravdu nenaspal. A tak jsem vyslal hochy ať jsi jdou užít zážitku, který se jen tak nenabízí. Dále popis předávam Danovi, který byl osobně účastnen s Milanem.
Nastoupili jsme s Milanem do pickupu, který nás odvezl od našeho ubytování až ke slonům. Tam jsme se pomalu rozkoukávali, udělali pár fotek s mládětem slona, kterého jsme mohli krmit banány. Pak už jsme vystoupali schodištěm na nástupní rampu, kde nás čekala třicetiletá slonice Tum se svým "pohaněčem slonů". Nasedli jsme do relativně pohodlné lavice, kterou měla připevněnu na zádech. Hodinu jsme se projížděli v lese bez většího vzrušení. Slonice často zůstávala stát a pásla se. Po hodině jsme dojeli k řece a tam to začlo. Nejprve slonici odstrojili lavici ze zad a nechali ji uvázané pouze lano kolem jejího trupu. My jsme se převlékli do plavek a s malou dušičkou se slonici usadili na zádech za sebou. První seděl pohaněč, druhý já a za mnou Milan. Slonice se pomalu začala přesunovat do řeky. Za chvíli stála slonice ve vodě tak, že ji z vody trčela jen hlava s chobotem. My jsme seděli na zádech a pevně se drželi za jediný provaz, který na slonici zůstal. Byli jsme do půl pasu ve vodě. V tom začal poháněč dávat různé povely, slonice se začala různě naklánět a plácat sebou a my letěli do vody jak hrušky/sorry Stando :-)/. Pak začala obrovská dřina vyšplhat slonici zpět na záda. Bylo to poměrně těžké, protože se nebylo na zádech slonice čeho chytit. Když lezete na slona a držíte se jednou rukou za jeho ocas a druhou se snažíte zachytit jeho zad, musíte vyvinout značné úsilí jak tam vyšplhat a zachytit se lana. Při představě, že se slon pohne a vás zalehne nebo kopne, tak v nás byla velmi malá dušička. Jakmile jsme se vyšplhali slonici na záda, slonice se pohla na druhou stranu a už jsme byli zase ve vodě. Ještě ke všemu vypustila do vody obrovské lejno, které se vznášelo nějakou chvíli na hladině a my v tom plavali a snažili se zase dostat bezpečně na sloní záda. Pohaněč se smál jako blázen a my byli za chvíli řádně vyčerpaní. Museli jsme tyto vodní hrátky ukončit trochu dříve než byl vyhrazený čas, ale já jsem už opravdu nemohl. Slonice tedy pokojně vylezla z vody, my se osprchovali, převlékli, slona opět nastrojili a pak nás odvezl zpět do cíle. Tak to byl náš největší zážitek v Thajsku.
Děkuji Danovi za jeho psaný zážitek, který musel býti opravdu jedinečný, dle popisu:-)
Tady se opět psaného písma chytám já osobně a pokračuji dále.. Mezi tím co chlapci užívali sloních radovánek, dá li se to tak nazvat, ale asi ano, tak ja jsem si krásně schrupnul na hotelovém pokoji a najednou slyším bušení na dveře našeho resortového pokoje.. Nejdříve úplně v mrákotách jsem netušil která bije, ale potom jsem pochopil že hoší se vrátili v pořádku a plný sloních dojmů a hlavně zdraví z vyjíždky..Po malé sprše nás všech , jsme se vydali k půjčovně motorek... Obdrželi jsme každý svého motorového oře o kubatůře 125 ccm a tovární značce Yamaha Mio v automatu, což bylo zcela jednoduché... Po malém upozornění, že se zde jezdí v levo, přece jsme jen v Asii. Dále jsme nafasovali kokosy, rozumějte helmičky, jednak pro naší bezpečnost a jednak pro místní policisty, kteří si rádi přivydělají, chytáním turistů bez těchto doplnků... První cesta vedla do ne uplně mírných kopců a návštěve místa první výhlídky. Zde je nádherný výhled na záliv ostrova, a dále malých ostrůvku kolem dokola. Poté se jsme se vydali zpáteční cestou a další zastávka byla návšteva budhistického chrámu, kde je umístěnmimo jiné budha v podobě kostry což mi přijde naprosto šílené, ale jelikož budhidmu moc nerozumím a tak jsem nemohl moc soudit..
Poté jsme se vraceli zpáteční cestou vraceli zpět k našemu resortu, který jsme minuli a vydali se na druhou stranu ostrova na další místo vyhlídky..Ta sice nebyla špatná, ale rychle se smívalo a tak jsme vychutnávali večerní soumrak nad další části ostrova. Potom jsme se chtěli ještě vydat na návštěvu dalšího chrámu, ale soumrak zde je opravdu nečekaně rychlý.. Jelikož Dan a Milan měli pouze sluněční brýle, tak to opravdu nebyl dobrý nápad.. Milanovi to ani nevadilo, ale Dan začínal míti jisté problémy s viděním na cestu, které bohužel vyvrcholilo situací, kdy mu do cesty vběhl nečekaně místní psisko a Dan bohužel neměl jinou možnost než prudce zabrzdit a v tom se to stalo.. Byt jen jel pomalu tak učinkem momentálního prudkého zabrždění se mu podařilo motorku položit bokem na zem.. Naštěstí v této neštastné situaci to odnesla pouze odřena páčka brzdy a trouchu spodek motorky,ale opravdu nic vážného, ale kdo zná trochu thajce tak ti by z toho začli dělat čoromoro.. No nic, ted s tím již nic nenaděláme, Dan páčku trochu narovnal zpět a s posledními silami jsme se radši vydali cestou zpět do našeho ubytovacího zařízení, s tím že to vyřešíme druhý den.. Jak to vastně celé dopadlo, se dozvíte v příštím díle, protože se mi očka již začínají klížit a pivo mi tu začíná teplat a Dan již spí..

Takže pro dnešek dobrou noc.

Cesta na ostrov Koch Chang

4. november 2016 at 16:20 | SF2&Dan&Milan

3. 11.2016

Ráno po velmi chutné evropské snídani ( sendvič s parmskou šunkou) jsme společně vyjeli na autobusové nádraží Ekkamai. Tam jsme se rozloučili s Majkem a Julym a nastoupili do místního minivanu a vzdali se směr ostrov Koh Chang. Měli jsme štěstí, protože minivan jel akorát za půl hodiny. Cesta trvala asi 4,5 hodiny. Cestou nás zastavila místní policejní kontrola, kde jsme museli ukazát své pasy a obličeje, které jsou s nimi totožné :-) Po této nezbytné kontrole a Standova dotazu co pak se děje/ vysvětlení policie, že se touto cestou se hodně přesouvají lidé, na černo do Kambodže, protože tento ostrov je v těsné blízkosti thajsko- kambodžských hranic./ Cesta nerušeně pokračovala dále až k místu určení, před přístavem. Pak nás převezli otevřeným vozidlem k místnímu trajektu, který nás dopravil na ostrov. Na trajektu jsme potkali pětici slovenských turistů a tak jsme poklábosili ve slovanském jazyce . Po příjezdu do místa našeho cíle jsme se ubytovali v resortu Arunee, kde se znal Standa s majitelkou onoho resortu a dostali jsme pěkný pokoj včetně koupelny, kde byla vana, což se v Thajsku moc nevidí. Večer jsme se zašli projít místní ulicí a vyzkoušeli místní velmi chutné speciality u místních stánkařů, vypili pár piv a spokojeně usnuli.

Výlet v Bangkoku

4. november 2016 at 15:29 | SF2& Dan& Mirek
2. 11. 2016
Dnešní den jsme měli oddělený program. Dan s Milanem využili nabídky na průvodcovské služby Majka a vydali se na prohlídku Bangkoku a Standa s Julym se vydali vyzvednout objednané vajíčkovače za lokalním kontaktem, který byl již připraven . My s Milanem a Majkem jsme autem dojeli do jednoho nákupního střediska (Bangkapi snad jsem se nespletl), kde jsme zaparkovali auto a šli k místnímu kanálu, kde jsme nastoupili na člun zajišťující místní dopravu. Po cca 20 minutách jsme vystoupili ze člunu a nastoupili do tuktuku a nechali se odvézt na Wat Pho, což je krásný historický komplex univerzity místního lékařství včetně chrámového komplexu. Pak jsme se přeplavili na druhý břeh řeky Chayo Phraya, kde jsme navšívili královský chrámový komplex Wat Arun. Po cestě zpět jsme ochutnali místní speciality na grilu a nasedli jsme do tuktuku a nechali se odvézt do čínské čtvrti, kde jsme nejdříve navštívili areál Wat Traimit, kde je možno vidět 5,5 tun vážící sochu zlatého budhy. Pak jsme pěšky šli čínskou čtvrtí, kde jsme zašli na polévku. Potom jsme nasedli opět do tuktuku a nechali se odvézt zpět na přepravu ke kanálu. Nasedli jsme na člun a vydali se zpět k našemu obchodnímu domu, kde jsme měli zaparkováno auto. Strávili jsme tak den poznáváním památek hlavního města a za tento jediný den jsme stihli navštívit ty nej atrakce.

Pattaya 2

11. november 2012 at 1:27 | sf2&ds
Privitani po 14 dnech putovani Barmou jsme byli opet privitani Standovym kamaradem a bylo to opet vesele a plne vtipku o tom ze mistni osazenstvo myslelo ze nas tam snad uz sezrali ze jsme se tak dlouho neozyvali. Ale nás nejen ze nesezrali ale i dokonce laskave propustili ze sve zeme.. Jeste na jednu malou prihodu si pamatuji a to ze kdyz jsme pri odletu si dali v mistni letistni restauraci malej gablik a pivo, tak me normalne na drzovku obsluha zkousela uctovat dvakrat syrovy toust aby ziskala 3usd navic..Vymluva jeji byla, ze si myslela ze jsem mel tousty dva ale to holka nevedela ze ja si sve ucty zasadne kontroluji... S omluvou a protazenym oblicejem hezky klusala pro me tři dolárky coz sice neni nejakej balik, ale porad jsou to prachy a me se vzdy jedna o podstatu principu...Anebo jsou to opravdu asiati a ti si toho proste moc nepamatuji jak jsou unaveni tim horkem... Dan mel svuj ucet v poradku...
Na Pattaya jsme si pujcili motorku abychom se mohli snaz pohybovati a objizdeli jsme mistni kramecky a taky Dana na mistni sloni farme aby si vyzkousel jake to je byt na slonovi...At je to jak je to na poprve je to zazitek ktery si musi kazdy zazit sam...
Potom jsme se posledni den tedy pro Dana sli trochu osplouchnout slanou vodou v mori aby jsme z toho taky neco meli kdyz uz se sem tahneme pres pul sveta...
Vecer jsme odvezli Dana s thajskou pritelkyni meho kamarada Pum na autobusove nadrazi a Dan mohl konecne po trech tydnech nasednou do sveho zpatecniho letadylka smer Viden... Pro mne vsak cesta zdaleka nekonci protoze mne zitra ceka let do Manily hlavniho mesta Filipín kde jsem jiz byl a tak trochu vim do ceho jdu ale i kdyz se stale muze objevit neco co mne na techto ostrovech snad jen mile prekvapi aspon v to tedy doufam...

Bangkok 2012

21. october 2012 at 6:05 | sf2&ds
Treti den jsme vyrazili brzy rano autobusem do Bangkoku vyridit viza do Barmy a pokusit se prohlidnout mistni zajimavosti. Po vystupu z autobusu jsme sli zjistit moznosti zakoupeni letenek do Barmy, ale bylo nam sdeleno, ze letenky je mozno zakoupit jen pres internet. Pak jsme se vydali vlakem a mistnim metrem k Barmske ambasade. Po dvou prestupech a nekolika dotazech, jsme dorazili na misto a zacali jsme zjistovat podminky pro udeleni víz. Po predlozeni zakoupene letenky na Blackberry, paní na přepážce se začala najednou smát a ukazovala něco na tom zařízení a něco komunikovala se svými kolegyněmi, které se zřejmě bavily taky, ale ve finále odkývala souhlas a po uhrade 1260 bahtu za osobu a tkzv. speed víza, nam je pridelili ve dvě hodiny odpoledne. Zakoupeni letenky pres internet nebyla z cela jednoducha vec, protoze Barmska ambasada v Bangkoku je jakýsi bunkr a najednou internet od mistniho operatora prestal fungovat Standovi na Ipadu. Jeste ze mel sebou Blackberry, na kterem internet zahadne sel a zakoupenou letenku a zadost o vizum jsme podali dve minuty pred ukoncenim prijmu zadostí. Takze opet je zde pouceni, ze je dobre mit sebou aspon dve ruzne softwarova reseni k pripojení k internetu. Dan s Jardou se oddelili a vydali se na prohlidku 3 nejhezcich pamatek Bangkoku, coz byly zlatý sedici Budha v cinske ctvrti, velký lezici Budha a nakonec to byl kralovsky palac. Standa vyrazil s mototaxi za svym kamaradem Pepou a znovu se odpoledne vydal vyzvednout vyrizena viza. Celkove tu cestu pres cely Bangkok absolvoval trikrat a i dle jeho vyjadreni aspon videl opet trochu vice z Bangkoku a mistniho trafiku. Akorat ho bolel trochu zadecek ale jinak to prezil bez vetsi ujmy. Celkove za tu cestu dal 450 thb a potom jeste 100thb jako bonus za bezpecnost. Vecer jsme se opet setkali u Pepy a po kratkem obcerstveni v místní Pepou oblíbené restauraci, jsme taxikem presunuli na letiste, odkud nas autobus opet odvezl zpět do Pattaye.

Pattaya a veci kolem

21. october 2012 at 5:50 | sf2&ds
Druhy den rano jsme spolecne s Jardou a Danem vyrazili na ostrov Koh Larn. Od naseho prechodneho bydliste jsme nejprve nastoupili do mistniho
autobusu, ktery jezdi presne stanovene trasy z bodu A do bodu B a to jezdi za autobusove jizdne, ktere nastesti Standa jiz zna z predchozich cest. Po vystoupeni z autobusu jsme prosli mistni hrisnou ulickou lasky zvanou Walking street (v rannich hodinach vypada jako zcela normalni a stejne jako ostatni), kde jsme se zstavili na snidani u mistniho Mc Donaldu. Pak jsme dosli do pristaviste, zakoupili jizdenky na lod a po hodince cekani jsme vyrazili na asi 8km plavbu. Po vylodeni na ostrove jsme vyrazili mistnimi ulickami pod Standovym vedenim na jednu zastrcenou plaz. Behem cesty jsme sledovali zajimavosti tamniho zivota a nekolikrat jsme se podivovali nad mistnimi stavbami, dokonce jsme se zastavili u mistnich tesaru a obdivovali jejich archajicke bedneni zakladovych pasu. Po chvili jsme dosli k hezke plazi, kde jsme zustali a uzili si mistniho more. Pri navratu zpet nas zastihl dest a vzhledem k tomu, ze zde nefunguje kanalizace brodili jsme se ulicemi plnymi vody. Po navratu zpet jsme zasli na veceri na poradne jidlo. Vecer jsme vyrazili prozkoumat mistni bary a sli zjistit ceny mistnich holek. Standa prohlasil, ze ceny jsou strasne premrstene oproti predchozim rokum co zjistoval a my jsme stejne verni, ze nic nebude a tak se slo domu.
Omlouvame se za pozdni zpravy a chybejici foto ale kvalita internetu v Barme je silena jsme radi ze odesleme aspon textovou podobu...

Thainland 2012-odjezd

19. october 2012 at 6:45 | sf2&ds
Ahojky vsem co čtete náš mini cestovní blog po Asii... Předem omluvte vynechani diakritiky ale na takove hrdinke delani korektury nejak neni cas anebo sila? Mozna oboji...S vyplazeným jazykem

Nadesel den D naseho odjezdu, který byl urcen nejen cistou nahodou ale predevsim cenou za letenku versus datum. Datum nam spolecnost Austria Airlines stanovila na 15.10.2012 ve večerních hodinách. Odjezd z pracoviště České Doky byl v 17:30 a nas momentalni ridic Tomáš Hora nas jiz zacal popohanet k odjezdu a chvili mi pripadalo ze byl snad vice nervozni nez my s Danem.Pekne s nami profrcel Prahou a chvilemi nasadil i sportovni vyraz s dusi plnokrevnika a sveho oře popohanel,lec mu sily stacili. Po ceste okouknul po ceste vyhledove stavby po Evropske ulici s poznamkou aha , že zde se musí jeste zastavit. A tak nas vyhodil na letisti dal se mnou jednu dymku miru a odfrcel ke svym vsednim dnum, za to co my s Danem jsme se sli odbavit...Vse bylo v pohode potravinova pomoc pro meho kamarada v Thajsku neprekrocila stanovenych 21 kg takze pohoda jazz.
Po devitihodinovem letu jsme pristali a sli vyridit prvni oficiality. Vybrat penize z bankomatu, koupit mistni sim karty do mobilu, proverit letenky do Barmy, zda se nevyskytnout nejake levnejsi nez na netu a hlavne zakoupit jizdenky na autobus do Pattaye, kde jedeme navstivit Pavla a vylozit dovezene zasoby ceskych potravin. Po dvouhodinove ceste autobusem jsme vystoupili konecne, kde uz nas cekala Pavlova partnerka Pum. Prelozili jsme vsechny veci a po kratke jizde autem jsme dorazili do Pavlova domu. Po privitani a vybaleni veci jsme nas prilet spolecne s Pavlovym kamaradem Jardou trosku oslavili ceskou slivovici a oslavy byly opet bujareé az do rana...

NONG KHAI

4. november 2011 at 7:16
Odjezd Z Pattaya byl stanoven na půl osmou večer, a jelikož byla slušně zacpaná hlavní silnice jmenem Sukunvit, tak jsme využili motocyklového taxi místo klasického, na dopravu k autobusovému stanovišti. Thajští moto taxikáři, když vezou farangy/lidé z evropy/, tak mají tendenci mezi sebou závodit, což já nemám vůbec rád, ale čas odjezdu se neúprosně blížil. A tak jsme došli na taxi stanoviště, kde jsme usmlouvali cenu na 150 THB za osobu, a s omluvou že není pojištěn, ale ujištěním, že se nevybouráme, mohla jízda začít. Samozřejmě po chvíli ta jejich honička začala, a ten můj měl vždy zjevnou radost, jak to bezvadně prokličkoval, v té zoufalé zácpě mezi stovkami aut a dalších motocyklů. Nejvíce mne dostal tím, jak si v tom kličkování ještě začal volat s tím druhým, kde se kdo z nich momentálně nachází. No radši jsem zavřel oči abych se na to nemusel dívat. Jízda dopadla dobře a hup už jsme byli za chvíli na mistě určení včas a v pořádku. Zkasírovali nás a s úsměvem odfrčeli pryč.

Náš autobus tam ještě nebyl a tak jsme si šli v mezičase ještě dát kafe na nedalekou benzínovou pumpu. Autobus přijel na čas, ale k mému údivu byla místa ve předu poněkud kratší než obvykle. Asi jiný typ autobusu, ale i tak se to docela dalo přežít.. Přemýšlel jsem jak vyřešit kouření, a tak jsem dal pomocníkovi 100THB jako úplatek s tím, že budu moci během jízdy kouřit u řidiče... Jenomže hlavní řidič, byl nekuřák a tak jsem se své odměny dočkal až po střídání řidičů. Druhý řidič byl sdílnější, pamatoval si, že dostal ode mne malý úplatek, a tak jsme již si mohli dát vytouženou cigaretku během jízdy. Do Nong Khai jsme dorazili úspěšně asi v půl osmé ráno tamního času. Z nádraží jsme vzali taxi za 80 THB až k hotelu, který byl hned u hranice, asi půlkilometr pěšky.

Dali jsme si sprchu a na chvíli zalehli protože cesta byla trochu náročnější, než jsme předpokládali. Po probuzení jsme se vypravili do města pronajmout si motorky. Cestou nás svezl vracející se tutktuk za 20THB. Motorky jsme sehnali vedle místní nemocnice, asi nechtějí mít potom klienty moc dalekoMrkající, za 200THB za jednu a tak jsme si pro větší pohodlí pronajali každý jednu. Ještě natankovat asi za 60 až 70 THB a mohli jsme vyrazit na průzkum města. To jsme projezdili skoro celé, setkali jsme se v jedné hospůdce se zde usídlenými dánem a norem, kteří nám prozradili místní zajímavosti, a prozkoumali jsme místní tržiště. Večer jsme se vypravili na místní noční trhy,které se vyznačují tím, že tam vůbec nepouštějí auta a stejně není pro motorku kam plivnout. Zaujala nás zvyklost místních hospůdek, které přes ulici od hlavní provozovny, zřizují jakési "zahrádky" přímo na chodníku odděleném jen nízkou zídkou od náplavky Mekongu.

Ráno jsme vstali, sbalili se, dojeli do města vrátit motorky, nechali se odvézt tuktukem za 80THB zpět k hotelu, vrátili klíče, hodili batohy na záda a vyrazili k hranici. Cestou k hranici jsme se ještě stavili v hospůdce na jídlo, kdoví jak to dál s jídlem bude. Tak jsme se dali do řeči s nějakou thajskou rodikou z Bangkoku a otec rodiny pak na nás houknul, že o naši útratu se již postaral. Dost nás to překvapilo, mnohakrát jsme poděkovali a vydali se k hranici.

Sbohem Thajsko :-))

SI RACHA - KO SICHANG

29. october 2011 at 8:34
Ten večer se mi přihodila ještě malá nepříjemnost, a to že jsem si zabouchl dveře do koupelny v mém pokoji, a nedařilo se mi je otevřít... Naštěstí mi s tím pomohl místní zahradník, který měl šikovné ručičky, a po troše usilí, se mu je podařilo otevřít, aniž by něco poničil.. Tak jsem mu moc poděkoval, pozval ho na pivo jako odměnu, tomu se nebránil, ale moc jsem si u toho nepokecali, protože on neuměl anglicky a já zase natolik thajsky, aby to vůbec na pokec bylo. Ale i tak byl za to pivo rád, protože si ho potom přišla vyzvednout jeho žena, která se moc přívětivě netvářila a tak zahradník rychle dopil a musel s ní odejít domů.S vyplazeným jazykem

Následující den jsme jeli do města, vyřídit si víza do Vietnamu, ale díky thajským svátkům a současné povodňové situaci, kdy je zatopeno z velké části hlavní město Bangkok i další části na severozápadě země, jsme se dozvěděli že víza budou až 28.10 a tak do té doby musíme s Ríšou vydržet v Thajsku, než se vypravíme dále na sever. No co tu celou tu dobu budeme dělat, říkal jsem si, a tak jsme využili pozvání našeho dalšího českého kamaráda Majka do jeho místa bydliště na Si Racha, s tím že dále navštívíme ostrov Koh Sichang, který je asi hodinu plavby lodí z tamního přístavu, a kam moc turisté zatím nejezdí, protože tento ostrov nemá moc pěkných pláží na válení, ale to stejně není nic pro más. A tak jsme si zjistili, odkud jede autobus do tohoto města a vydali se na autobusovou zastávku. Čekali jsme asi 20 minut a náš vytoužený bus přijel.. Cena lístku z Pattaya do Si Racha byla 40 THB což byla cena velmi přijatelná. Tak jsme nasedli do autobusu a vydali se na cestu. Asi po 30 minutách jízdy se ozvala rána jako z děla a na levém boku autobusu vytryskl gejzír vody a ejhle autobus se naklonil na bok. Asi jsme píchli kolo, usoudili jsme s Ríšou a čekali jak na to zareaguje řidič s jeho pomocníkem. Ti po chvíli zastavili a a koukali vyjeveně na tu prasklou pneumatiku a radili se asi co budou dělat dále... Najednou řidič nasedl zpátky do autobusu i s pomocníkem, zapnuli výstražné blinkry a jelo se asi 30km v hodině vesele dále... To chce jako dojet až do cíle, ptám se Richarda, vzdyt si zničí celý rafek, ale Ríša na to, neboj ono to kolo chvíli vydrží. Měl pravdu, jeli jsme dalších asi 30 minut až jsme zastavili u servisu, který určen pro nákladní vozidla a autobusy, a začalo se s výměnou. Byl jsem docela zvědav, jak si tito chlapící poradí s výměnou sami, ale po chvíli nám došlo, že je třeba trochu pomoci, jinak tu budeme další hodinu.

Vyndat pro ně náhradní pneumatiku byl nadlidský výkon, tak jsme s Ríšou přiložili ruku k dílu a za chvíli bylo kolo vyměněno, díky jeho zkušenostem ze servisu co měl. Ostatní thajci, co s námi cestovali, na to jenom koukali, ale nikdo z nich nepřiložil ruku k dílu, což jsme moc ze začátku nechápali. Rezerva byla trochu menší, než to rozbité kolo, a na můj dotaz zda je to bezpečné, jsem byl ujištěn že to nevadí a tak se pokračovalo dále.
Mezi tím náš kamarád Majk se po nás začal shánět , kde jsme, že to snad jdeme pěšky či co, a tak jsem mu vysvětlovali situaci co se stalo a tak to pochopil.
Po příjezdu do města jsme si dali sraz v obchodním centru Robinson, kde jsme šli na kafe a potom pro nás najít levné ubytování, což jsme vyšlo až na druhý pokus. Našli jsme bungalov za 500 THB /300kč/pro oba dva na jednu noc, což byla přijatelná cena. Pak jsme se vydali směr přístav, abychom zjistili kolik stojí lístek na ostrov Koh Sichang a časy odjezdů lodí. Lístek na osobu vyšel na 40 THB a lod jela každou hodinku, což pro nás byla potěšující zpráva.
Po zjistění těchto informací jsme jeli k němu domů pro zbytek jeho rodinky, zkoukli jeden český film a už byl večer. Pozvali jsme jej a jeho rodinku na věčeři do místní restaurace.
Večeře bylá výborná, naše bříška byla již nacpaná k prasknutí a to celé nás vyšlo na 800THB/480 Kč/ v pěti lidech, což bylo akceptovatelné na zdejší poměry.
Po večeři nás Majk odvezl k bungalovu, kde jsme záhy šli spinkat, protože jsme ráno chtěli brzy vstávat.

Druhý den ráno jsme vstali asi v 8 hodin, sbalili si věci , odevzdali klíče od pokoje a vydali se pěšky směrem k přístavu. Po chvíli jel tuktuk, místní taxík v podobě tříkolové rikši, a z původní ceny 50 THB nás hodil k přístavu za 30 THB, kde nám ale lod ujela právě před nosem. No nic, tak počkáme další hodinku. Mezitím jsme našli v přístavu právě otvírající restauraci a tak jsme si dali 2x polévku k snídani, dvě vody a celkem to stálo 174 THB. Asi v této ceně byl příplatek za výhled na moře, že to bylo tak drahé. Ale hlad je hlad. Polévka nebyla špatná, ale jedl jsem v Thajsku už lepší. Po snídani a prvním troubení , kdy lod dává znamení, že bude odplouvat, jsme se rychle zvedli a mazali jsme k lodi. Lístek vyšel na osobu na 40 THB. Po cestě jsme potkali spoustu nákladních lodí, které kotvily po celé trase k ostrovu, nacpaných zbožím až k prasknutí. Po hodince jsme úspěšně přistáli a poprvé se mi stalo, aby mi při výstupu z lodi pomáhal thajský policista, což jsme si vysvětlili tím, že měl aspoň přehled, kdo cizí se mu po ostrově toulá. Vyhnuli jsme se přístavním naháněčům, kteří mám nabízeli drahé ubytování, které startovalo na 1000THB za noc a výše. Ve finále po 15 minutách chůze jsme si našli bungalov, který vyšel ve finále na 400THB, což je zcela něco jiného než původně nabízené ceny.
Pokoj byl sice bez klimatizace, pouze s větrákem, ale já to mám radši, aspoň nenastydneme, což se zde dá velmi snadno, jak jsem poznal na vlastní kůži již v minulosti.

Po ubytování jsme si asi na hodinku lehli a usnuli jako nemluvňata. Budík, který jsme si nařidili, zvonil neúprosně, tak jsme dali rychle sprchu, a šli jsme si k domácímu půjčit motorku, abychom si projeli ostrov a zjistili,co je zde pěkného.
Půjčení motorky v automatu i s plnou nádrží, kterou jsme při vrácení nemuseli doplnovat vyšlo na 300 THB což bylo snesitelné.

Projiždka nás nadchla, jenže se spustil prudký liják, právě ve chvíli, kdy jsme dojeli k jakémusi krytému molu na řehu moře. Byla skupinka místních obyvatel ostrova, včetně dětí, které spinkaly zabalené v houpacích sítích. Jelikož pršelo čím dál tím více, tak jsme se k nim na drzovku schovali. Motorka zůstala venku na dešti, což jí doufejme nevadí, ale nám ano.

Měli z nás docela legraci, jak jsme mokří, ale aspoň to vedlo k přátelské atmosféře.

Po necelé hodince déšť ustal a my se mohli vydat na další cestu ostrovem. Objevili jsme chrám Budhy a další drobné svatostánky, včetně místniho krematoria. Po cestě nám dvakrát vběhl do cesty docela velký leguán, ale než jsme stačili zastavit a vyfotit ho, vždy nám zmizel. Navíc jsme získali psího kamráda, který za námi všude běhal a vždy se vynořil tam, kde jsme ho už vůbec nečekali.

Večer jsme byli docela znavení a šli jsme brzo hají do svých postýlek s tím, že v stáváme zítra ráno v šest hodin, abychom viděli východ slunce.

Ráno druhý den, jsme opravdu vstali, vzali motorku a jeli do přístavu, abychom tu ranní nádheru viděli na vlastní oči. Ale bohužel, štěstí nám moc nepřálo, protože byl opar a slunce bylo až za vzdáleným kopcem. V přístavu už bylo živo, děti s taškami v doprovodu rodičů i bez nich, pospíchali na ranní loď, aby stihli školu, která byla na pevnině.

Potom jsme se vrátili zpátky do hotelu, dali si snídani, vajíčka, toustíky a kus opečené slaniny. Richard si dal ještě navíc docela dobrou palačinku, kterou jsem ale už jen ochutnal, protože už jsem byl bohatě sytý.

Po snídani jsme znovu dali sprchu, pak šli jsme pěšky do přístavu a za chvilku jsme byli opět na pevnině. Tam jsme vzali za 50THB tuktuk, který nás hodil opět na autobusouvou zastávku. Jakmile jsme na ni dorazili, autobus tam již čekal a šup zpět do letoviska Pattaya, vyzvednout naše víza do Vietnamu. Do poslední chvíle nebylo jisté, zda budou, když je hlavní město Bangkok pod vodou, zásobování vázne a všude po krámcích dochází balená voda. Ta už začala být prodávána pouze v omezeném množství na osobu. Cigarety také už nebyly k mání, a tak jsem si říkal, že je nejvhodnější chvíle se vydat dále. Hodně jsme zvažovali, zda se vydat na hraniční přechod Nong Khai vlakem, což je sice pohodlnější, ale museli bychom zpět do zaplaveného Bangkoku, což se mám z pochopitelných důvodu moc nechtělo. Situace jetotiž značně nepřehledná a thajská premiérka vyzvala tamní obyvatelstvo k opuštění města. Zvolili jsme tedy druhou variantu, že pojedeme autobusem, který se určitě může zatopeným oblastem vyhnout, což u vlaku dost dobře nejde. A tak jsme ještě večer zajeli koupit lístky na noční autobus s tím, že se tam dá i ležet a tak se možná i vyspíme.

Takže dnes večer v 8 hodin vyrážíme směr severovýchod, k thajsko - laoským hranicím. Ještě musíme dokoupit nějaké nápoje a jídlo, abychom po cestě netrpěli.

Takže prosím Budhu opatrovatele, at stojí při nás a hlavně při řidiči, protože nás čeká 13 hodinová cesta přes půl Thajska.

Teplota dnes opět dosáhla pěkných 32 stupňů ve stínu.

Oh my Budha :-))

ODJEZD A PRVNÍ DNY V THAJSKU

22. october 2011 at 20:19

Zdravím všechny,

Nadešel den D a já už se řítil z práce domů, abych se ještě dobalil 11kg chlebové směsi pro mého kámoše, který v Thajsku žije, vykoupal se a nachystal se na cestu a čekal na příjezd mého spolucestovatele Rícharda, který měl zajistit odvoz na letiště a vyzvednutí bylo naplánováno na čtvrtou hodinu odpolední.... V čtyři stále Richard nevolá a tak jsem byl nepatrně nervozní a začal se po něm shánět.... Právě nasedám do auta slyším ve svém sluchátku... No to si děláš legraci, ne, reaguji na to? Neboj za chilku tam budu. No říkám si, chvilka může býti asi 15 minut.. Nebyla ta chvilka trvala další půl hodiny. Já opravdu nerad na letiště jezdím pozdě protože při pomyšlení na to jak jsem minulý rok dobíhal celý zplavený v letišti v Manile do letadla na poslední chvíli, tak mě jímala hrůza, že si to budu muset zopakovat ještě jednou anebo rovnou zůstat v Praze a druhý den přijít zpět do práce...

Cesta na letiště byla docela rychlá, díky panu řidiči, který Prahu a dopravní zácpy znal skvěle.

Na letišti mě čekal další zádrhel a to ten, že si společnost Swiss Air vymyslela, že na osobu je pouze jedno zavazadlo do nákladního prostoru do 20 kg a nahoru na palubu další do 8Kg... Já měl bohužel ale dvě zavazadla do této hodnoty.. Takže jsem mazal hezky na balení zavazadel a musel uděla ze dvou pouze jedno.. No nic jdeme dál přes kontrolu, zda jsme přispůsobiví vstoupit na palubu letadla a ejhle Richard pořád píská přes Security rám... Nic už u sebe neměl, ale stále stejný výsledek... A ve finále zjistil že jeho botky od ševce, mají kovovou špičku. A tak sundal boty, už pošel v pořádku a já jsem viděl jak si Securiťáci oddechli a já samozřejmě také..

Let byl v pohodě jednou, malá turbolence, ale přistání bylo perfektní... Pilot má u mne jedničku s hvězdičkou...

Na letišti jsme mazali k odjezdům autobusů na přímořské letovisko Pattaya, které je vzdálené asi 120 Km do hlavního města Bangkoku. Lístky stály na osobu 124 THB /74 Kč/ 1THB =0,60 kč

Cestou jsme koukali jak hlavní město pomalu zaplavuje voda, abylo jí opravdu trochu více než obvykle... Ale tam kam jsme jeli naštěstí je prý klid.... Po přijezdu do Pattaya opět řidič skončil v centru města a ne tam kde měl skončit ve čtvrti Jomtien, kde je to už kousek k mému kamárádovi co by kamenem dohodil. Začal jsem se dohadovat s ridičem, ale nebylo mi to už nic platné, protože mezitím jeho pomocník nám už naše zavazadla vyhodil na zem a to byl poslední argument k ústupu a zvolit tedy variantu B a to chytit místní City bus což je vlastně nákladní vozidlo a místo korby jsou sedačky, rám a plachta v případě deště. Ten bus tam sice stál a to byli místní sběračí, kteří chtěli na místo určení 100 THB za osobu a o nějaké slevě nechtěli ani slyšet.. Ale jelikož jsem trošku znalý poměru , tak jsem jejich lákavou nabídku odmítnul a šel jsem pěšky s měrem k našemu cíli.. Po třech minutách po naší cestě jel naštestí správný sběrný autobus, který nás přes půl města dopravil dohromady za 20 THB jak což je již normální přijatelná cena na místní poměry.

Přívítání bylo tak skvělé, že jsme se vítali až do půl třetí do rána...Mlčící

Druhý den když jsem se trošku vzpamatoval, jsme si půjčili motorku, já vzal velký batoh a jeli nakupovat do zdejšího Makra. Místní školení zdejších zaměstnanců mě opravdu překvapilo, ale jak je vidět jiný kraj, jiný mrav.

Potom jsme si objeli město abychom viděli co se tu vlastně změnilo...

Večer jsme šli na Thajskou masáž a hned nám nabízeli olejovou za 300 THB ale já jsem zvolil klasickou za 200 THB protože již vím, že olejová je jen takové hlazení a ne protáhnutí těla. No asi za trest , že jsem to chtěl, mě thajka mučila a ve mne praskalo, že jsem málem vypustil duši a obával jsem se jestli vůbec odejdu po svých... Ve finále jsem odešel a navrch jsem jí dal dalších 50THB od sebe, protože se se mnou fakt nadřela a bylo to na ní dost znátUsmívající se

Potom jsme šli na zdejší večerní trhy které byli plné dobrot a dlaších tísíce různých věcí k prodeji, kdy jsem chvílemi vůbec nevěděl co to vlastně prodávají...
Už jsem docela vyčerpán je čtvrt na dvě ráno a tak jdu spinkat a pokračovat budu zase příště...
 
 

Advertisement