BURMA/MYANMAR/

Burma - jezero Inle 3.den - presun do Yangonu

11. november 2012 at 1:25 | sf2&ds
Na dnesni den jsme planovali vyrazit jeste na kratsi vylet do okoli jezera, protoze vecer nas ceka zaverecny presun autobusem do Yangonu. Vzhledem k tomu, ze v noci nebylo Standovi dobre a k ranu musel potupne vyvrhnout venkem vse co dostal den predtim k veceri, plany jsme zrusili a venovali se odpocinku a pripravam na dlouhy presun. Ceka nas skoro 12 hodin na ceste. Bohuzel odpocinek nam stale rusi mistni rozhlas, ktery cely den dava na plne pecky mistni bohosluzbu, proste parada. Takze cekame, az bude vecer a Standa trpi. Ve 12 hodin jsme se odchekovali z pokoje a presunuli sve veci do vedlejsiho pokoje naseho nemeckeho kolegy,ktery byl tak laskav a propujcil nam svuj pokoj kdyz byl sam na vylete. Pak jsme se vydali na jidlo do mesta, pripojit se zde naposledy na internet, abychom zkontrolovali zpravy z domova. Po navratu z mesta jsme dobalili posledni zbytky, rozloucili se s nasim nemeckym kolegou a jiz netrpelive cekali na nas tuk- tuk, ktery nas vezl asi 30 km na autobusovou zastavku na hlavni trasu. Tam jsme prestoupili na nas nocni autobus, ktery byl velmi moderni a noc jsme preckali relativne v pohode. Klimatizace byla ztlumena na relativne prijemnych 24 stupnu po Standove intervenci u ridice a pri kazde zastavce s par cigaretami ridicovi jako uplatek a hlavne aby nezapomel na svuj slib ktery dal pred pocatim nasi cesty. Takze rano pred patou hodinou nas vysadil na autobusovem stanovisti v Yangonu, odkud jsme dojeli do naseho vyzkouseneho hotylku Cherry.

Burma - jezero Inle 2. den

11. november 2012 at 1:18 | sf2&ds
Rano jsme stavali velmi brzy, abychom se stihli nasnidat ( opet barmska klasika) a vyrazili na sraz s francouzskymi kolegy a nasim ridicem lodi a dnesnim pruvodcem. Po srazu jsme se vsichni vydali pesky cca 15 minut k pristavisti, kde jsme nastoupili do dlouhe uzke drevene lodi. Vsichni jsme obdrzeli bezpecnostni plovaci vesty a byli usazeni do drevenych kresel, u kterych byl jeste k dispozici destnik jako ochrana pred sluncem. Po nalodeni jsme vyrazili kanalem z mesta Nyaungshwe k jezeru, cestou jsme sledovali husty lodni provoz a nejruznejsi stavby podel reky-kanalu. Po vpluti na samotne jezero jsme zaznamenali nahlou zmenu barvy vody, ktera byla v kanale odpudive hneda a v jezere byla mnohem cistejsi nazelenale barvy. Prvni zastavkou bylo jakesi trziste, kde prodavali vsechny mozne cetky bez jakehokoliv napadu, jen aby vylakali z turistu co nejvice penez. Pak jsme zastavili na druhe zastavce, v dome, kde se vyrabi tradicni rucni technikou ruzne textilni vyrobky z lotosovych vlaken, hedvabi nebo bavlny. Videli jsme jak na starickych ( vice jak 100 let) drevenych zarizenich zpracovavaji nejprve nite, pak na stavech tkaji latky vlastnich vzoru. Samozrejme, ze vse pak bylo mozno zakoupit s patricnym oskubanim turisty. Na druhou stranu je treba si uvedomit, ze sala z lotosovych vlaken se vyrabi 2 mesice a je vyrabena opravdu jen tradicni technologii. Pak cena 50 dolaru musi pokryt veskere usili pri vyrobe.
Po navsteve textilni dily jsme pokracovali v plavbe, behem ktere jsme mohli obdivovat vsechny krasy mistni prirody, propletali jsme se vodnimi rostlinami, ktere byly plne barevnych kvetu, sledovali jsme plovouci ostruvky z techto rostlin. Dale jsme venovali pozornost mistnim domum a stavbam, ktere lemovaly nasi cestu po obou stranach. Vsechny stavby byly umisteny na drevenych kulech zabodnutych do dna jezera. U domu byl videt charakteristicky zivot mistnich obyvatel, kteri zde zili a vodu z jezera vyuzivaji ke vsem cinnostem ( myti nadobi, koupani, prani pradla, hygiena). Jako velmi komicke pak pusobily drevene kuly a ruzne drevene konstrukce, ktere slouzily jako stozary pro rozvod elektrickeho vedeni nad vodou mezi domy a jednotlivymi kanaly jezera.
Dalsi nasi zastavkou byla restaurace v blizkosti vyznamne pagody. V restauraci jsme spolecne poobjedvali a trochu si odpocinuli. Po jidle jsme byli nasim pruvodcem smerovani na prohlidku pagody, ale vsichni jsme se shodli, ze pagod uz v Barme mame dost a ze jsou vsechny stejne a ze jedeme dale bez prohlidky.
Dalsi zastavkou byl dum s dilnou, kde se rucne vyrabeji doutniky a cigarety. Po prohlidce jsme si prohledli okoli domu a nasli zde jeste jednu zajimavou dilnu, kde se vyrabi drevene lode z tykoveh dreva. Dozvedeli jsme se, ze vyroba takoveto tradicni lode trva 2 mesice a po tu dobu na ni pracuji 4 lide. Cena nove lode bez motoru pak je 20000 dolaru. Tyto tradicni drevene lode brazdi cele jezero.
Pokracovali jsme dalsi zajimavou cestou, ktera vedla pres plovouci plantaz rajcat k polsedni nasi zastavce, coz byl klaster skakajicich kocek. Dnes to je opet misto, kde nic extra zajimaveho k videni neni a jsou zde jen vsudypritomni trhovci s tretkami. Po prohlidce jsme se vratili zpet do pristaviste a nas vylet zde ukoncili.
Vecer jsme se jeste vydali do hotelu nasich pratel z Franci na veceri. Tam jsme potkali sirokou skupinu turistu z celeho sveta ( krome nas a francouzu tam jeste byla nemka, australanka, jeden belgicky par duchodcu a dva mladi rakusane) a bavili se o vsem moznem, hlavne jsme se s belgicany hadali kdo ma lepsi pivo. Po veceri jsme se vratili zpet na nas hotel a tesili se na zaslouzeny odpocinek po narocnem dni.

Burma - jezero Inle 1.den

11. november 2012 at 1:15 | sf2&ds
Rano jsme byli probuzeni kokrhanim kohouta a stekotem psu. No holt to nebylo mesto, ale vetsi vesnice s jednou hlavni tridou. Venku byla husta mlha. Sli jsme na snidani do hotelove jidelny, kde nas cekala tradicni hotelova barmska snidane, jak jinak opet dve volska oka, sladky toust, maslo a marmelada. Po snidani jsme dali spinave pradlo do hotelove pradelny a vyrazili pripojit se ve meste k internetu. Tam jsme behem hodiny vyridili co jsme chteli, konecne zaktualizovali blog a vyridili pozdravy domu. Jelikoz Dan stale jeste nebyl 100%fit a Standovi se rozjela ryma jak blazen ( prokleta klimatizace) dnesek jsme venovali odpocinku. Od nasich francouzskych pratel jsme dostali leky na nase problemy a tak jsme se spolecne kuryrovali ze silneho nachlazeni a sbirali sily na dalsi planovane aktivity. Vecer jsme se potkali s nasimi francouzskymi kolegy ve meste, kde jsme zakoupili na zitrek spolecny lodni celodenni vylet na clunu po jezeru. Prvni nabidka na takovy vylet byla 50000 kyatu za lod, postupne jsme hledali dalsi a nakonec jsme objednali lod za 15000 kyatu. Pri objednavani vyletu a domluvy podrobnosti jsme vyzkouseli mistni cervene vino (cabernet sauvignon) a byli jsme prekvapeni jak bylo chutne. (Vinna reva se v Barme pestuje jen v horach). Pozitivne se vyjadrovali i nasi francouzsti kolegove, kteri jsou jiste velkymi znalci. Vecer jsme jeste na hotelu zaznamenali noveho souseda z Nemecka, se kterym jsme jeste nejakou dobu debatovali na terase pred nasimi pokoji.

Bagan 2. den

28. october 2012 at 3:44 | sf2&ds
Druhy den rano po snidani nas u hotelu cekal predem objednany taxi a s nasimi nemecko-vietnamskymi kolegy jsme vyrazili na prohlidku chramu stareho Baganu. Postupne jsme navstivili vsechny nejzajimavejsi chramy a svatyne, nekolikrat se zastavili na obcerstveni v restauracich, abychom se vyhnuli nesnesitelnemu slunecnimu zaru. Presto po obedove prestavce se Dan zmozeny sluncem od nas odpojil a vratil se ukryt do hotelu. Standa s kolegy pokracovali na dalsi zajimava mista a na zaver se mu konecne podarilo zachytit zapad slunce nad starym Baganem z jedne vyhlidkove terasy starickeho chramu. Stalo to za to. Po navratu na hotel a nezbytne ociste jeste vyrazili do restaurace na pivo.

Bagan 1.den

28. october 2012 at 3:42 | sf2&ds
Do historickeho mesta Baganu jsme dorazili vlakem asi v 5 hodin rano. Ze je vlak v cili jsme poznali podle toho, ze vsichni mistni vagon opustili a kolem nas, 4turistu, se sebehlo nekolik mistnich a zacali nam neco nabizet a pokrikovat jejich jazykem, pravdepodobne nabizeli taxi a sapali se nam po batozich, se kterymi nam chteli pomoci. Nastesti nas zachranil majitel naseho hotelu Green Land Motel, kde jsme uz meli predem rezervovany pokoje, z cedulkou, kde mel napsany nase jmena, tedy to si myslel on, ale pri blizsim zkoumani cedulky nas pobavila ta jména. Bylo tam totiž napsané MR. Daniel a MR: Sindler což je celé jméno mého kolegy a spolucestovatele Dana. A já nikde, myslel jsem si, ale v tom nás doslova vytrhl majitel našeho hotelu ze skupiny mistnich, nalozil nas do auta a odvezl do hotelu. Nasi kolegove z vlaku nas nasledovali po krátkých dohadech a ubytovali se ve stejnem hotelu, protože v tu chvíli neměli stejně jiný nápad a přijeli takzvaně na ostro, což je vzdejších podmínkách dosti složité. Představte si, tlupa domorodců, co na vás cosi pokřikuje a vy im samozřejmě nerozumíte a teď se v tom mumraji musíte zorientovat, prostrkat se někam ven nejlépe na volné prostranství, aby jste dostali jakýsi přehled o místě a situaci. Já to většinou dělam tak, že vylezu, dám si cigaretku a tím získávam čas pro sebe na ujasnění celkové dané situace. Ubytovani proběhlo velmi rychle a my jsme se mohli za nekřestanských, pardon zde teda budhistyckých 35 dolaru pro dva nocležníky a snídani s výhledem na krajinu, ale díky tomu jsme se mohli ubytovat uz v 5 30 hod na pokoji a pokusit se dospat noc stravenou ve vlaku. Pokoj byl na zdejsi pomery velmi hezky a cisty, steny byly obloženy týkovým dřevem, rovněž podlaha byla dřevěná, koupelna se zachodem velmi prostorna. Jakmile jsme se prospali, dostali jsme za 1200 kyatu dobrou hotelovou snidani ( dve volska oka, tousty, máslo a marmeláda, džus a silný velmi sladky čaj s mlékem). Po snídani jsme začali zjištovat možnosti a informace o zdejších památkách, které budou ty nejzajímavější, jak se k nim nejlépe dostat a jak nejlépe prožit ty dva dny, které zde chceme strávit. Dále nám velmi ochotný majitel prověřil všechny možnosti jak se přesunout z Baganu k jezeru Inle ( nakonec jsme se rozhodli pro denni autobus za 11000kyatu), rezervoval nám pokoje v hotelu u jezera Inle a navic nas provedl probíhající přístavbou dalšího křídla svého motelu. Tato zajímavá vsuvka nám ukázala, že nové pokoje budou uz velmi moderne zařízené, velmi se podobající běžnému evropskému standardu. Co však pro nás bylo nejzajímavější byl popisovany styl práce zdejších stavebních dělníků. Celá stavba byla vymyšlena jako ocelový skelet, který byl navržen z velmi krátkých prvků, to proto, že byl cely smontován bez použití jeřábu , vše ručně prosím. Do tohoto skeletu, byly provedeny vyzdívky z plných cihel. Maltu míchaly ženy na dvoře, ručně nosily zedníkům rovněž cihly na svých hlavách. Stropy byly udělány z trapezových plechu (jak ztracené bednění) a na to byla samozřejmě ručně nabetonovana železobetonová deska. Jako lešení se používal samozřejme bambus a bezpečnost žádná ( zrovna včera měli nehodu, někdo spadl z duhého patra dolů, ale nikdo to neřeší aspoň co se týče místních úřadů). Pro dokončení interieru používaji sadrokarton a dřevo na obklady stěn i na podlahu. Velmi zajímavé byl i náhled do notebooka místního stavitele, kde měl v autocadu zobrazeny celkovy pohled na novou budovu. Pak jsme se dozvěděli i to, jak to funguje s vyplácením dělníků. Každý vecer dostanou kvalifikovaní dělníci mzdu max. 3000kyatu (75 Kc) dělají každý den bez přestavky asi 12 hodin, někdy i více.. Ženy na pomoc dostavaji cca 1000kyatu (25 Kc). Po exkurzi na stavbě, jsme se rozhodli přečkat největší slunečnou výheň na pokoji a v podvečer jsme si výpujčili jízdní kola a vyrazili do městečka Nyaung U ( asi 3 km) na pozdni oběd. Narazili jsme na restauraci, která patřila k nejdražším v Barme, aleaspoň jsme si po jídle v Mandalyi zpravili chut. Po baště jsme vyrazili na vyhlidkovou věž, kde jsme chtěli sledovat západ slunce. Abychom to stihli bylo třeba slapnout do pedalu, coz Standa tezce nesl a tesne pred cilem rezignoval, ke vezi tak dojel Dan sam, ale bylo uz asi 15 min po zapadu slunce. Ještě že jsem tam nešlapal stejně bych z toho nic neměl a ušetřil 5000 kyatu za jakousi věž, kde se dostal Dan.. Vecer jsme se pak vydali spolecne do restaurace s nasimi kolegy z vlaku vyzkouset mistni pivo a pokusit se pripojit k internetu, protoze na Hotelu to stale nebezi.

Mandalay 3.den

28. october 2012 at 3:40 | sf2&ds
Po probuzeni jsme se vydali na snidani. Standa si objednal thajskou polivku a Dan rybi salat. Polivku Standovi prinesli v obrovske mise (odhaduji, ze ani 4 lidi by to nesnedli) a k salatu nebylo zadne pecivo. Navic byl salat velmi ostry. Po snidani jsme se vratili na hotel, domluvli nas prodlouzeny check out, abychom mohli zustat na hotelu az do odjezdu vlaku. Standa prohlasil, ze i dnes by bylo vhodne venovat se odpocinku a tak jsme meli pred presunem do Baganu druhy rehabilitacni den, ktery jsme vyplnili odpocinkem, obedem a kratkou prochazkou kolem sten rozlehleho kralovskeho palace. Pri obede jsme si opet overili neschopnost zdejsich lidi pracujicich v restauraci zapamatovat si vice jak dve veci objednane z jidelniho listku a napsat si to, to je ani nenapadne. Takze klasika misto dvou objednanych jidel prinesli jen jedno (nastesti porce byly tak velke, ze jsme se najedli oba v pohode) a pivo sel Standa skoro cepovat sam po pulhodine cekani. Vecer na hotelu jsme obdrzeli vyprane pradlo z pradelny, Standa se podivil ze dokonce i vyzehlili puky na jeho cestovnich kalhotach coz se mu nikdy v Asii predtim nestalo, protoze to asiati jaksi neumi, ale ejhle vyskytuji se svetle vyjimky. Rozloucili jsme se s rodinkou Standoveho kamarada ktery opustil Barmu z politickych duvodu pred sesti let a vydali se na nadrazi na nocni presun vlakem do Baganu. Celkove nas Mandalay zklamala a nic zvlastniho jsme zde nevideli. Ten opravdovy sok, aspon pro Dana, prisel az po nastupu do vlaku. Mistni policajt nas predal dalsimu pikolikovi a ten nas doprovodil na nase mista. Vagon, do ktereho jsme nastoupili, mel byt za 10 dolaru nejvyssi trida, tzv. upper class. To co jsme videli byla sila. Vsude spina, stary opryskany vagon, polstrovane spinave sedacky, operadlo prehozene radoby cistou bilou plachtou, otevrena okna dokoran, na strope jakesi ventilatory, po podlaze plno spinavych fleku a skvrn, po ktere se honily mysi. V nasem vagonu byli minimalne 3 uniformovani policajti, dale tam sedeli asi 4 budhisticti mnisi ve svych habitech a asi 5 dalsich domorodcu. Nastesti tesne pred odjezdem se naproti nam usadila dvojice turistu, zijicich a pracujicich v Singapuru, on Nemec, ona Vietnamka a tak nam 9 hodinova (190 km) cesta utekla trochu snadneji. Kdyz se vlak rozjel na svou maximalni rychlost Dan mel strach zda nezustane v nejblizsi zatacce, protoze vagony se houpaly v obrovskych vlnach ze strany na stranu, nebo zase nahoru a dolu. Na kazde zastavce se dlouho stalo a vlakem prochazeli prodavaaci nejruznejsiho obcerstveni. Chvilemi se nam i podarilo usnout a cestu preckat bez ujmy. Nez jsme vyjeli vlakem z pocatecni stanice, Standa zacal s pripravou zajististovat nase zavazadla proti znesnadneni v pripade kradeze a to tak ze presky nasich batuhu omotal kolem kovove policky ale to sam ani netusil jaka prozretelnost to vlastne byla protoze behem zbesile jizdy jak se vlak kymácel ze strany na stranu, tak Danuv batoh nahle vyskocil a uz padal dolu na nas. To by nebylo tak hrozne,ale malem vypadl ven z otevreneho okna jedouciho vlaku coz by opravdu pruser byl. No opet stal Budha pri nas a po teto zkusenosti Standa radsi zavrel aspon takovou kovovou mriz pred oknem aby se to jiz nestalo a rasi jsme trpeli vice vedrem. Jelikoz Standa je nocni nespavec a v Asii moc nespi tak se dal do reci s jednim policistou ve vlaku a kdyz byla zastavka v jedne stanici tak dany policista vybehl zbvlaku koupil pet kusu cigaret od mistniho prodejce a nabidnul Standovi par cigaret byt Standa mel jeste sve zasoby. Jelikoz byl Standa hladovy tak zkusil od domorodeho prodejce koupit bytlicek nejakych teplych dobrot ktere vypadaly jako jarni zavitky v Cinske restauraci. Dal domorodci 1000 kyatu a cekal kolik mu domorodec vrati protoze nemel absolutni predstavu co toto jidlo muze stat.Ale jelikoz byl cely obchod pod dozorem policejniho organu tak spravne predpokladal ze cenu bude ferova a taky ze ano, protoze kdyz mu domorodec vracel bankovky tak zacal nejdrive petistovkou potom dal jeste stovku a pak se nahle zarazil, ale Standa se podival na policistu a ten neco promesl prodejci a ten neco zamumlal a jeste vyndal dalsich 200 kyatu co i policista pokyval ze ted je to v absolutnim poradku a obchod mohl byti ukoncen. Jake pouceni z toho vlastne pro nas vyplynulo? Ze je dobre si udelat znamost s mistnim policejnim organem a pak jde vse snaz.

Mandalay 2.den

28. october 2012 at 3:38 | sf2&ds
Po divoke noci jsme se rano vyhrabali z postele a sli jsme resit s nasi pruvodkyni varianty presunu do Baganu. Po zvazeni vsech moznosti jsme se rozhodli pro vlak, dale jsme si nechali zarezervovat pokoj v hotelu Green Land Motel a pak jsme se vydali na zeleznicni stanici zakoupit jizdenky na vlak. Cestou jsme se zastavili v obchode, kde jsme misto snidane zakoupili jen Coca Coly pro uklidneni zaludku. Na nadrazi jsme zakoupili listek na nocni vlak do Baganu v nejlepsi tride za 10 dolaru na jednoho, bohuzel vlak neni spaci ani lehatkovy, tak uvidime jak to prezijeme. Pak jsme se vratili zpet na pokoj, abychom nabrali ztracene sily. Po dukladnem odpocinku jsme se vydali se dvema mototaxi k Mandalayske hore, abychom stihli zapad slunce. Zacali jsme splhat, samozrejme boso, po schodisti nahoru. Vystup trval asi pul hodiny a cestou nahoru jsme potkali dve ceske turistky Lucku a Marketu, ktere zrovna sestupovaly dolu. Domluvili jsme se s nima, ze vecer zajdeme na spolecnou veceri a probereme nase cestovatelske plany. Nahoru jsme dorazili, kdyz slunce uz bylo v zapadu a po vyhledu do okoli a par fotkach jsme se vydali zpet dolu, kde nas cekali nasi motorkari, aby nas odvezli k hotelu holek. Pak jsme spolecne vyrazili na veceri, behem ktere jsme zjistili co budou podnikat v dalsich dnech. Vzhledem k tomu, ze holky velmi brzo vstavaly na vlak a my jsme nebyli po predesle noci taky dvakrat cili, vydali jsme se do hajan.

Mandalay 1. den

28. october 2012 at 3:35 | sf2&ds
Po vystoupeni z autobusu na stanovisti v Mandalayi a po standardnim hledani a smlouvani z taxikari odjizdime se dvema mototaxi k hotelu Dynasty, ktery patri rodine Standoveho znameho barmance Khuppiho zijiciho v CR. Na hotelu nas prijal majitel - otec rodiny a prestoze mu Standa vezl pres pul sveta pozdravy od jeho rodiny a nejake dalsi darky, nebylo prijeti nejak vrele, spis neduverive. I z cenou za hotelovy pokoj byla velmi slozita domluva, ale nakonec pro nas po zasahu panimamy udelal vylepsenou nabidku za 25 dolaru na noc bez snidane. Pokoj byl celkem cisty, na Barmu asi standard, ale zadny zazrak to nebyl. Internet fungoval, pro informace nam byla k dispozici majitelova anglicky mluvici mladsi dcera a tak jsme zde na dva dny slozili hlavy. Po ziskani prvnich informaci nas doprovodila nase pruvodkyne na snidani do nedalekeho podniku. Po snidani jsme dale zjistovali jeji doporuceni a snazili jsme se ji presvedcit, aby nas doprovodila. Rovnez jsme celou rodinu pozvali vecer na veceri, ale vsichni se z toho vykroutili. Na doporuceni jsme si teda pujcili motorku a vyrazili na prohlidku U beinova tykoveho mostu. Jedna se o nejdelsi, nejstarsi, dreveny most v Asii. Nejvetsi problem byl najit, kde se most nachazi, protoze mapy maji jen pro centrum mesta a most se nachazel asi 11 km od mesta (dle Lonely Planet). Dalsi tragedie byla, ze zde nejsou zadne smerove ukazatele v latince a posledni vec byla povedomi a znalost sveho mesta a kraje mistnich lidi. Po dotazu na most te jedni poslali tam, druzi zpet a tak jsme najeli asi 60 km nez jsme most nasli. Standa uz zacinal byt nastvany a chtel na vse rezignovat, ale nakonec jsme most nasli a stalo to za to. V prilehle restauraci jsme si dali neco k snedku a po odpocinku ve stinu jsme vyrazili na prochazku pres 1,2 km dlouhy most. Na druhe strane mostu jsme nasli mistni prodejce a jeden klaster s pagodou, kde jsme kratce nakoukli. Jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme tam uvideli hrat fotbal male budhisticke mnichy ( kluci tak ve veku od 6 let). Dan se k nim pridal a zahral si na chvili s nema, byla to docela sranda videt ty male kluky jak nadsene bojuji s jednim vyfouklym micem a k tomu resi vecny problem s padajicim mnisskym habitem. Po utkani jsme se vydali zpet k motorce a vyrazili k hotelu. Podel cesty jsme jeste narazili na jednu textilni manufakturu, kde jsme videli v cinnosti tkalcovske stavy jak z 18. stoleti. Pak jsme se vydali hledat cestu zpet do hotelu, ktera taky nebyla snadna, ale nakonec jsme to zvladli. Den vsak jeste nekoncil, protoze se v noci projevily nasledky dokonaleho uzehu (cele odpoledne na silnem slunci na motorce). Takze hezka zimnice, slo to horem dolem, proste parada.

Yangon 3.den

28. october 2012 at 3:33 | sf2&ds
Po hotelove snidani jsme si na recepci domluvili zakoupeni jizdenek na nocni luzkovy autobus do Mandalaye (jizdenka stala 16000 kyatu), prevzali vyprane pradlo, ktere jsme vcera predali do hotelove pradelny. Po vsech techto procedurach jsme vyrazili na doporuceni nasich cesko-francouzskych kolegu taxikem do pristaviste, kde jsme zakoupili zpatecni jizdenku na lod, jezdici pres mohutnou reku Yangoon na druhou stranu mesta. Pri nastupu na lod a behem jizdy predevsim Dan ziral na vse kolem sebe jak na zjeveni. Hned od pocatku nastupovani se vyrojilo velke mnozstvi prodavacu vseho mozneho a hlasitym upozornovanim na to sve zbozi zacal obrovsky halas. Na lodi se nabizelo temer vse, od zakladniho obcerstveni, napoje, ovoce, slepici a krepelci vajicka, vsechny druhy obleceni a nejruznejsi tretky. Vrcholem byla nabidka slepic, ktere byly za ziva svazane nohama k sobe tak po asi 15 kusech a prepravovany v kosicich, ktere mistni nosili na hlavach, nebo byly temito svazky slepic oblozeny jizdni kola. Na lodi jsme se seznamili s mistnim 16 letym ridicem riksi, ktery na mistni pomery mluvil velmi slusne anglicky. Behem jizdy jsme dohodli cenu za hodinovou vyjizdku a provedeni po vesnici na druhe strane reky. Po vystoupeni z lodi jsme nastoupili na kola-riksi a vydali se rozbitou cestou ke skromne pagode. Po jeji prohlidce nas zavezl nas pruvodce do chudinske skoly, kde se ucily a zaroven i zily deti krestanskeho vyznani. Po prohlidce teto proste a chude skoly jsme si uvedomili jake rozdily na svete jsou a jake podminky maji nase deti doma. Pak jsme byli odvezeni zpatky do pristavu, kde jsme vyckali na prevoz, kterym jsme se vratili zpet do centra mesta. V pristavisti jsme zasli do mistni restaurace na pozdni obed a pak jsme se vydali pesky zpet do hotelu. Po kratke prochazce jsme dosli do naseho hotelu, kde jsme meli jasne cile, osprchovat se, vzit batohy a pripravit se na presun mistnim autobusem na nekolik km vzdalene autobusove stanoviste, odkud jsme meli vyrazit do Mandalaye. Jake prekvapeni nas vsak cekalo na hotelu, kde jsme potkali nase v Irsku zijici pratele Boda a Najani, z kterymi jsme se seznamili pri letu do Yangonu. Nase shledani jsme oslavili trochou slivovice a k dokonalosti teto party se pridal nas kamarad Stuart. Vzhledem k casu, ktery jsme venovali oslave shledani, jsme nestihli sberny autobus a museli se vydat na autobusove stanovist taxikem. Poprve jsme jeli s taxikem, ktery mel taxametr a tak jsem usoudil, ze se to opravdu zacina menit k lepsimu. Behem teto cesty si nas taxikar nenapadne do pusy vlozil nejednu porci betelu a tak jsem doufal, ze nas doveze v poradku na misto urceni..Kdyz nas taxikar vyhodil na stanovisti autobusu, Dan opet ziral. Byl to obrovsky spinavy prostor, kde stal namackany jeden autobus na druhy, bez jedineho pro evropana srozumitelneho napisu. Nastesti taxikar nas zavezl primo k mistu, odkud odjizdel autobus nasi spolecnosti. V klidu jsme predali nase batohy do spodni casti velmi luxusne vypadajiciho autobusu a vydali se na jidlo do mistnich vyvaroven. Po polivce jsme jeste zakoupili nejake napoje na cestu a vydali se k nastupu do autobusu. Interier autobusu byl velmi luxusni, Standa prohlasil, ze takovy autobus v Asii jeste nevidel. Obrovsky autobus pravdepodobne cinske vyroby (znacka vyrobce nam nic nerikala King long). Cely autobus byl jen pro 28 cestujicich, kteri meli veskery komfort a pohodli. Cesta z Yangonu do Mandalaye vcetne jedne pulhodinove pauzy trvala 8,5 hodiny (695km). Podle pruvodcu mela trvat az 12 hodin, takze pri zastaveni autobusu jsme byli prekvapeni, ze uz jsme v cili. Toz vitej mesto Mandalay..

Yangoon 2 den

28. october 2012 at 3:30 | sf2&ds
Burma - Yangon 2.den
Po probuzeni jsme volali do hotelu Cherry, kde jsme vcera byli neuspesni, protoze bylo plno. Dnes se na nas stesti usmalo, meli volno a tak jsme si hned rezervovali dvouluzkovy pokoj se snidani za 20 dolaru. Pak jsme se vydali vymenit penize a neco posnidat. Penize jsme vymenili v mistni trznicii ve stanku v kurzu 830 kyatu za dolar, coz odovida asi prepoctu 1000 kyatu je 25 korun. Vymenili jsme kazdy po 200 dolaru a dostali sileny balik 166 tisicikyatovych bankovek, ktere jsme nebyli schopni vlozit do zadne penezenky ani ledvinky. Standa si na trznici zakoupil mistni odev zvany paso (londgie), ktery zde nosi vsichni chlapi. Nedaleko trznive jsme nasli velmi solidne vypadajici restauraci, kde jsme posnidali. Dali jsme si velmi bohatou anglickou snidani s vajicky, parkem, maslem, marmeladou, bilym toustovym chlebem, ktery zde bohuzel ma velmi nasladlou chut a k tomu byl jeste ovocny salat, dzus a kava nebo caj, to vse za 4500 kyatu. Po snidani jsme dorazili na hotel Cherry, ktery byl velmi cisty, personal velmi ochotny, proste diametralni rozdil od vsech hotelu, ktere jsme zatim videli. Po ubytovani jsme vyrazili taxikem na obhlidku mistnich pamatek. Prvne jsme navstivali leziciho Budhu (Chaukhtatgyi paya), pak dalsi svatyni se sedicim Budhou (Ngahtatgyi paya), pesky jsme pokracovali k jezeru Kandawgyi. Pri ceste k jezeru jsme zazili jednu zajimavou prihodu, jdeme po chodniku, zkoumame mistni okoli, Standa neco ukazuje na nepostradatelnem ipadu, kdyz tu se najednou ztrati. Ozve se sproste zakleti a slysim ranu, to Standa slapl do mist kde chybel kryt kanalu a propadl se do diry plne sracek hluboke asi 1m. No dnes uz se tomu smejeme, Standa se nezranil, ipad to prezil, od sracek se umyl a my jsme byli dostatecne pouceni, ze je nutno neustale sledovat kam slapem, protoze chodniky v Barme jsou opravdu ve strasnem stavu. Po teto prihode jsme dosli k jezeru, kde mel byt park a oddychova zona, voda byla hnusne zelena a okolni park taky zadna slava. Tak jsme se vydali na zlaty hreb dnesniho dne, nejvetsi pagodu Shwedagon paya. Behem cesty k pagode jsme se zastavili na jedne stavbe, kde jsme sledovali s otevrenou pusou jak probiha betonaz sloupu. Zrovna tam stalo auto s betonem, ktery byl vysypan na zem. Ze zeme ho nabirali do plastovych kyblu a asi 10 delniku ho nosili na stavbu cca 50 m, kde postupne vysplhali na asi 3 m vysoke drevene bedneni, kde kybl vysypali, misto vibratoru pouzivali ocelovy prut, kterym beton propichovali. Po zazitku ze stavby jsme dorazili pres mistni trziste k nasi vytouzene pagode. Po zaplaceni vstupneho ve vysi asi 4000 kyatu jsme vyjeli vytahem k posledni casti vystupu do pagody. Po vystupu jsme byli ohromeni krasou a velikosti celeho arealu, kde jsme zustali az do zapadu slunce. Tam jsme taky potkali nase cesko-francouzske kolegy z letiste. Vecer jsme pak ztravili na spolecne veceri. Na hotelu jsme pak potkali Standoveho znameho z letiste cinskoamerickeho Barmance Stuarta, ktery nam hotel doporucil.
 
 

Advertisement