BANGLADESH

Potoky krve ve jmenu Allaha

12. november 2013 at 5:41 | sf2
Druhý den jsem se vzbudil docela brzo, asi v 7 hodin místního času a čumákoval do stropu respektive na ten velký větrák na de mnou jak se kýve pod svou rotační váhou a přemýšlel jsem, jak bych asi dopadnul, kdyby se to nedejbože urvalo a spadlo to na mne. Asi by to bylo rychlý anebo taky pěkně pomalý, spočítám li velikost pokoje a jednotlivých stěn a jak by se ty jednotlivé části rozstřískali a pak popadaly dolů na zem, kde jsem si musel ustlat, protože má postel na hotelu byla tak proleželá, že jsem musel zaimprovizovat, sundat madrace dolu a lehnout si hezky jako sparťan nedbaje pohodli. Ve finále se to ukázalo jako nejlepší volba, protože mne ráno nebolely záda, což se mi vždy stane, když ležím na měké posteli. Poslední takovou postel jsem zažil par dni pred mým odjezdem do Asie a to ve Vídni na jednom 4 hvězdičkovém hotelu, kde jsem byl ubytován z pracovních důvodů a nevěřil jsem svým očím, že postel byla proležela ve tvaru houpací sítě. Dal jsem si sprchu, při tom jsem vyhnal z koupelny asi dlouholeteho obyvatele pana švába s omlouvou ze se chci v klidu osprchovat at se vrátí později. Ten se moc nebavil a dal se na zbabělý útěk, směr kanalizace s tím, že se asi později vrátí, až ho nikdo nebude rušit:-))

K snídani jsem si dal zbytek sušenek, které si vždy pro jistotu vozim sebou, jako rezervu, aby můj žaludek netrpěl, když je nouze nejvyšší a žádná žrádelnička v okoli. S mými lokáními kamarády jsem byl domluven, že si mě přijdou vyzvednout před desátou hodinou, ale čas check outu se neúprosně blížil. No nic, nebudu je budit , radši vylezu z pokoje odčekuju se, aby nevznikly zbytečné dohady o placení pokoje na další den, když se spozdím byt o jedinou minutečku. V 9: 45 jsem sebral odvahu a vzal si své věci a a mazal na recepci stím, že již zde déle nebudu pobývat. Recepční byl překvapen a zase chtěl můj pas, že prý nemůže najít mojí kopii a doklad že jsem vše řádně zaplatil. Na to jsem vytáhnul kopii dokladu ja a to ho prekvapilo jeste vic a zacal se prehrabovat v dalsi horde papiru az to asi po pul hodine nasel uplne jinde nez to puvodne hledal.. No hosi pekny poradek tu mate pomyslel jsem si ale me to bylo jedno... Mezi tim pikolik hotelu ke mne priskocil a spustil na mne vetrak o takove intenzite ze mi to odfouklo cerstve noviny Dhaka daily news na zem a ihned priskocil a s omluvou mi je zacal davat do hromady... Po dalsi pulhodine cekani mi zazvonil mistni telefon a mi lokalni hosi prave vstali z kanafasu s omluvou ze za pul hodky tam pro mne budou... Jeste ze jsem to tak udelal pomyslel jsem si stim ze hodina ci dve v Bnagladesi proste nic neznamena.. Priritili se s vykulenymi ocima a ze teda jdeme.. Na muj dotaz kam ze to vlastne jdeme, mi bylo odpovezeno ze jdeme najit jiny hotel a ze ten jeden musi do prace a ten druhy ze mne veme k sobe do officu predstavit ostanimu IT tymu ze prijela navsteva s Evropy.. Ok nevadi, uvidime co se z toho vyklube.. Na ulici bylo zivo a rusno, vzali jsme motoroveho tuktuka a jelo se.. Prijeli jsme k takove schátralé budově, mozna i strycek Tom by se stydel, ale navadi jdeme dal.. Na prave strane me naprosto prekvapil zcela novy vytah , ktery nemam ani ja doma.. Vyjeli jsme do pateho patra a Hasan zaplatil asi tri sta taka za pokoj a tam jsem si vyhodil bagl s tim ze jsem si musel dat dalsi sprchu protoze za tu chvili jsem byl zpocen jako tri cunici od Jarka Nohavici.
Pak jsme jeli s dalsim kamosem Shufim k nemu do prace kde ze mne byli naprosto vytrzeni a priliv otazek nebral konce.. Pozde odpoledne mi hosi ukazali mesto jak se tu vlastne zije a vecer jsem sel spat protoze jsem byl utahanej jako malé kotě. Následující den jsem se opet sbalil a ze se jde bydlet na homestay k bagalorum jak je nazyvali hosi od bangla bobri reky takovou jsem jim dal lokalni prezdivku :-)) Byt bagalorů me prekvapil svoji velikosti dve koupelny dve mistnosti a jedna velka predcin a samozrejme kuchyn.. Dal jsem si sprchu a bobrici me opustili stim ze musi taky domu k rodinam a ze tam budu uplne sam a jestli to je problem a ja jim tvrdim ze vubec ne ba naopak budu chvili sam coz mi obcas vyhovuje.. Druhy den jsme sli vecer vybirat kravicky na mistni velke trziste kteremu se rikalo cow hut.. Chodili jsme a prohlizeli jednotlive kusy dobytka coz me pripadalo krava jako krava, ale opak byl pravdou.. Hosi mistrnym okem ihned rozeznali zda se jedna o mistni druh ci o jiny druh dovezeny z Indie.. Prej se to pozna podle nohou, ale me to pripadalo vsechno na stejne brdo, noha nenoha.. Kolikrat se stalo ze kupec ktery koupil kravku tak ji spatne drzel a kravka se z niceho nic utrhla a bezela kam se ji zlibilo.. To teprve nastal ten spravny mazec kdyz vidite stovky lidi jak uskakuji a nikdo se ji proste nepostavi do cesty, snad jen Alah ale ten momentlane jaksi nebyl pritomen.. Ptal jsem se Hasana jak se to resi a ten mi odpovedel, ze nijak ze se musi pockat az se sama uklidni a zastavi.. No to je pekny a co ten majitel? No pry je nepsane pravidlo kdo je zrovna majitel zodpovida plne za tu kravku a pripadne skody co po ceste spusobi.. Byl jsem dokonce svedkem jak se po asfaltove ceste jednomu chudakovi ktery ji spatne drzel kravicka splasila a uz si to ritila primo k nam.. Sice jsme v tu chvili sedeli na kolorikse, ale to by nebyla zadna jistota protoze takove dvousetkilove monstrum smete vse co ji prekazi v ceste.. Krava kolem nas probehla a nahle se otocila a bezela zase zpet.. Proficela si to kolem nas a dale probehla asi dvemi stanky vse ponicila a mazala si to dale.. Lidi kolem mne z toho meli docela velkou prcu, teda az na mne protoze jsem uz myslel na nejhorsi.. Nastesti budha ci Alaha ci ostatni svati stali pro mne a nic se nestalo, ale otresná vzpomínka na tento okamžik ve mne zůstane asi na vždy.. atak to pokracovalo cely vecer co trziste to nejaky lidovy neboli kravský průser.. Co me na druhou stranu prekvapilo jak si kupujici neprimo pomahaji, protoze kdyz si nekdo vede kravicku domu tak kolem jdouci se ho porad ptaji kolik kolik což se rekne v bengalstine Kotto.. A ti ochotne odpovidaji a tim se vlastne ziska celkovy prehled jak se aktualne pohybuji ceny.. No to by jsme se u nas mohli priucit take.. Ve finale Hassanuv stryc koupil jednu kravku za cenu 47 000 thaka coz je v prepoctu asi 12400 kc.. Kolik kravka vazila tak to prej odhadem muze byti kolem 250 kilo ale to se pozna presne az se to vse rozporcuje..
Druhy den totiz zacal velky svatek a asi se na to museli patricne pripravit.. Rano v devet hodin na busi Hasan a prinesl mi zcela novy bily oblecek kteremu rikaji panžabí.. No tak jsem si to na sebe hodil udelal foto a mohli jsem vyrazit do mesta k jeho rodine, kde ze se cela slavnost bude konat. Uz cestou jsem videl prvni naznaky o cem ta slavnost bude, ale az teprve na místě mě to teprve celé pohlatilo a uprime receno prvni chvili jsem mel obavu az skoro strach.. Prijeli jsme k nemu domu byl jsem seznamen se zbytkem rodiny odpovedel opet na povinne dotazy a mohlo se jit na vec.. Hassanuv otec me seznamil s pravidly se sedmi prikazanimi od Allaha atd.. Pro mne to byla zcela nova nepochopitelna vec, ale braj jsem to tak jak to je.. Mezitim vedle asi 100 metru od naseho domu uz zacala prvni porazka na ulici, ale nejak to hochum neslo a potom mi Hassan rekl ze to nebylo moc legal a ze kravicka moc trpela a ze to Allah nema rad.. No pekne pomyslel jsem si tak to jsem zvedav jak si povede nas tym.. Jenze ta nase porazka se porad oddalovala protoze pritomny duchovni ktery cte tu modlidbu mel plno prace okolo.. Prdestavte si ze mate ulici dlouhou petset ci sestset metru a po sto metrech je hluk lidi kteri zacnou zabijet to zvire.. Kolem toho proudi potoky a potoky krve, krik a hluk kolem, pro evropana mozna chaos, pro mistnaka asi ne.. Deti kolem toho obleceny do svych nejlepsich odevu co doma asi meli holcicky nalicene jako dospele damy a s naprostym klidem na to koukaji a nikdo se nad tim nepozastavuje.. Ve vzduchu bylo ale citit to napeti techto porazek a musim rici ze mi nebylo v tu cvhili moc dobre.. Hasan to na mne videl a zeptal se mne zda se bojim.. To zrovna ne ale dej mi chvili cas prosim abych se z toho trochu oklepal.. Je videt ze ti to muslimove maji velmi ale velmi temperamentni krev a povahu a proto si pro fyzicky souboj v pripade nejakeho konfliktu nechodi daleko.. Hodne jsem o tom premyslel a pak jsem si rekl ze je to naprosto normalne deje se to i u nas ale na jatkach a nikdo to vlastne nevidi.. Pak prisla hodina H a slo se na nasi kravicku.. Naposled jsem se sni rozloucil a bylo mi nabidnuto zda ji zariznu sam jako host ze mam prednost.. To jsem s omluvou odmítnul, protoze jsem jim vysvetloval ze jsem to nikdy nedelal a ze bych to mohl pokazit a tim treba rozhevat Allaha coz se mi nechce.. Vsichni kolem po prelozeni Hassanem do do jejich rodne reci souhlasne zakyvali a vyjadrili mi respekt ze nechci delat neco co by mohlo trochu pokazit jejich viru.. Pristoupilo se ke kravičce , svazali se ji nohy, povalila se na zem a duchovni zacal predcitat jejich modlitbu ktere jsem samozrejme nerozumel o cem je a potom odstoupil zakricelo se Allah Akbar a nuz velmi rychle protal hrdlo nasi kravky a bylo po vsem.. Nechala se odtect krev a chvili se muselo pockat nez posledni nervy ze zvirete odesli is Allahem na vecne casy.. Po te se zacala orezavat kuze, coz mi uz nevadilo a plne jsem zacal asistovat protoze jsem si jeste vzpomel na ma ucnovska leta kdyz nas ucili bourat maso.. To mistni docela prkvapilo ze jeste trochu disponuji temito zkusenostmi a s usmevem mi porad rikali good boy good boy.. Po tomto rozporcovani masa kde jiz i zeny pomahaly se se zacali tvorit sedum hromadek a Hassanuv otec se me ptal jestli vim proc tomu tak je.. Chvili jsem premyslel a odpovedel ze asi ze dvou duvodu.. Allah mel sedum prikazani a je taky sedum dni v tydnu, takze asi proto.. Do you are very clever odpovedel mi a pokracoval do you can be good muslim man a smal se a překládal to ostanim coz na mne koukali velmi pekne.. Oh dekuji odpovedel jsem ale ja verim pouze sam sobe a rodine to je ma vira a to jsem je dostal jeste vice.. Po rozporcovani vseho masa se jiz zacali kupit pred vraty zastup zebraku kteri cekali zda na ne neco zbyde a taky ze zbylo.. Dostali zbytky strev a dalsich veci a pak prisla na radu kuze ktera je velmi vyborný obchodni artikl ve zdejsich podminkach.. Ta se nejdrive vysousi ale jiz hned po porazcce chodi prekupnici a nabizeji odkup coz Hassanuv otec neudelal protoze mi vysvetloval ze to jsou darebaci a ze nabizeji velmi malo.. Potom se vytahli ze dvora hadice a zacal uklid prostranstvi kde se porazka poradala a za chvili bylo cisto jako by se tam jic vubec nedelo..
Asi po dalsich dvou hodinach jsem byl pozvan na nejcerstvejsi hovezi s ryzi, ktere jsem ve svem zivote jedl a asi dlouho jiz jist nebudu.. No laskomina nejvetsi to mi verte.. Takze dobrout chut ve jmenu Allaha..:-))

Cesta do Bangladéše

31. october 2013 at 7:12 | sf2
Ráno před šestou jsem vstal, dal si rychlou sprchu a k snídani sušenky, kreré jsem si včera chytře nakoupil na cestu v místním minimarketu, protože snídani na hotelu jsem nemohl dostat a to z prostého důvodu, a to ten, že indové makají v kuchyni až od sedmi ráno. No holt člověk nemůže mít vše na co si vzpomene, že? :-) Zapil jsem to místní limonádou, dobalil zbytek věcí, rozloučil se na recepci při odevzání klíče od pokoje a už jsem si to mazal na místní autobusák. Tam jsem byl během deseti minut, autobus byl již na místě a kolem něj docela rušno. Jak jsem správně předpokládal, Indové jsou docela dochvilní nebo mi to aspoň tak připadalo. Naproti autobusáku se otevřel první stánek, kde jsem si mohl dát čajíček z mlékem a to bylo přesně to co jsem po ránu potřeboval a to jest něco teplého do žaludku. Místní lidé koukali na mne co tam vůbec dělám, ale na to jsem nedbal a vychutnával si první ranní cigaretku. Slunce akorát vycházelo a začalo pěkně hřát do zad a to se mi moooc líbilo, protože jsem tušil, že mne čeká cesta ve studeném klimatizovaném autobuse, což já moc nerad, protože klimoška mi nikdy nedělala dobře. Při pohledu na autobus, jsem si vůbec nebyl v první chvíli jist, zda to někam dojede, či zda se to vůbec rozjede. Při druhé cigaretě najednou řidič zavelel, respektive jeho pomocník, že čas odjezdu prácvě nastal. Kouknul jsem na hodinky a ty brďo, byli fakt přesní, to se musí uznat. No nic nechal jsem zbytek cestujících nastoupit a mezi tím jsem v klidu dokouřil, protože jsem správně předpokládal, že než se tam všichni naskládaj, tak mi to akorát vyjde. Musím uznat, že mě Indove mile překvapili, že to s klimatizací vůbec nepřeháněli, jako vyblblí thajci, ale to asi z toho důvodu, že v této části Indie, není takové vedro a tudíž nepotřebují se tolik chladit.
Cesta probihala z cela v poklidu až na pár drobných dopravnich situací, kdy jsem si myslel, ze skončíme bud ve škarpě anebo v protijedoucím vozidle, ale to jsem netušil co mě ještě čeká i kdyz jisteho podezření jsem zacal pomalu nabývat. Naprosto jsem nepochopil, jak se řidiči mohou řítit v plné rychlosti naproti sobě za neustalého troubeni a pak na posledni chvíli se proste vyhnou a ještě se stačí na sebe usmát, či dokonce pozdravit, anebo prohodit i pár slov. Chvíli jsem koukal na styl řízení mého řidiče, kterého jsem naštěstí uplatil cigaretami a tak jsem mohl z vesela po ceste kouřit ve dle něj po ceste, takze jsem to měl vše z první ruky. Sázel tam ty kvalty jak o závod, druhou rukou více troubil než řídil volant, no prostě zážitek k neuvěření. Kde vůbec získal řidičské oprávnění jsem se ho ani radši neodvážil zeptat, protože v tu chvili to opravdu nebylo na mistě, ale bylo vidět že to neřídí poprvé i když ze začátku jsem jiste pochybnosti měl.
Celkové jízdní dobrodružstvi na hraniční přechod k Bangladešskym hranicím trvalo asi 4 hodiny, kdy jsme kupodivu bez jedine nehody dorazili k hranicnimu přechodu Petrapol na Indické straně.
Všichni jsme vystoupili z autobusu vzali si sva zavazadla a místní chaos na hranicich mezi temito dvemi zememi byl naprosto šilený a dával mi tušit, že me čekaji ještě další nevšední zážitky s kterými jsem se dosud nesetkal a asi jen tak nesetkám.

Co mne ale opravdu nemile prekvapilo, ze než jsme vystoupili z autobusu, tak posádka začala sbirat všem pasy ještě před hranicemi, což jsem se tomu ze začátku dosti bránil a nějak mi nedokázali vysvětlit jejich důvod počínáni, až jsem zapojil do bouřlivé diskuze celý autobus. Ve finále jeden pěkně anglicky hovoříci Ind mi vysvětlil jejich důvod počínání a ujistil, že je to v pořádku, prý to urychli celou emigracni proceduru na hranicich.. Ok rekl jsem ale pouze pod podminkou ze celou dobu chci videt muj pas v jeho rukou a ne ze nekam sním zmizí. Pro jistout jsem si udelal jeho fotku gesichtu abych mel neco v ruce kdyby se mi v tom zmatku prece jen ztratil. To jsem je pobavil uplne vsechny přítomné, ze cely autobus se smal az nekteri skoro slzeli. Smejte se jak chcete ale pas je jedina vec kterou proste nechci davat z ruky z pochopitelnych duvodu.. Emigracni servis spocival v tom, ze za Vas vyplni formulare protoze v tom maji zabehnutou praxi a vyplnovali to tak rychle jako kdyz Bata seka cvičky.. V tu chvili mi to docela docvaklo jak je to logicke a jednoduché, ze je lepsi to vse za pasazery vyplnit nez kazdemu vysvetlovat kam co napsat a jeste hlidat aby jejich zakaznici neudelali chybu. Jak naprosto brilantni myslenka, kterou jsem jeste nikde nezazil na svých doposavadních cestách. Po vyplneni odchoziho formulare mi byl navracen pas do rukou i kdyz se mi asi trochu pomstili protoze me vyplnoval az na posled. Potom jsem byl nasměrován k přepážce, kde následovala výměna peněz.. U toho bylo spoustu lidí a zmatek největšího rázu prostě absolutně žadné soukromí. Když na mne přišla řada, zeptal se mě směnárník jakou částku a měnu budu měnit, tak jsem mu odpověděl ze 100 USD, ale nejdřîve ať mi ukáže kurzovní lístek. To byl velmi překvapen, protože nic takového neměl. Ok řekl jsem mu dej mi kalkulačku a zkusîme to jinak. Naťukej mi kolik mi dáš za jeden dolar a natukal castku 76,76 taka což bylo dokonce více než podle středového kurzu co si vždy předtím ověřuji na webových stránkách www.oanda.com kde byl momentální kurz 76.23 taka za 1USD. Ok s tím souhlasím a mohla započít výměna. Sménárník začal připravovat hotovost a bedlivě jsem ho při tom sledoval kolik peněz mi připravuje.'Počítal to tak rychle a bravurně, že jsem vlastně ani nevěděl kolik mi tam připravil. Položil mi balíček peněz přede mnou na pult a já jsem se chystal začal přepočítavat obdržený obnos, zda je vše v pořádku, když najednou slyším nějaký povyk kolem me plus volání na mne hallo white men a sir a boos a bůhví co ještě. Jenže z vlastní zkušenosti vím, že je toto vhodná chvíle jak nepozorného turistu lehce okrást a zachoval jsem chladnou hlavu i když to bylo těžké když do vás někdo poštuchuje a do toho na vás volá. V klidu nedbaje na povyk v okolí jsem začal přepočítavat svoje penize. Uplna sranda to nebyla protoze jsem nejdrive musel najit latinkou psana cisla protoze tem jejim bangla cislicim prd rozumim.
Vysledek byl v poradku rychle jsem uklidil prachy do sve tajne ledvinky byt na mne cumela pulka lidi v mistosti. Po teto vymene jsem rychle vypadnul ven a dal si další cigarko abych se uklidnil.
Potom nám nahončí ukazali cestu k emigracnim indickym urednikum kteří se tvářili, že jsou nejdůležitejší lidé na světě, což pro tento okamžik asi bezesporu platilo a oni to mooooc dobře věděli. Před obdržení výstupního razítka, předchazel jejich typický dotaz odkud jsem i když držel muj pas v ruce kde to bylo jasně napsáno a dále proc opustim jejich zemi a co budu delat v sousedni zemi atd..Radsi jsem pokorně a poslušně odpovídal, zatím co on si s velikým zájmem prohlížel můj pas respektivě všechna ma dosavadní razítka všech zemí, které jsem doposud navštivil a hlavne ho zaujala forma meho biometrického pasu, kterou jeste asi podle me nikdy nevidel.
Potom lasky plně dýchl na své razítko a lup a už to tam bylo a já jsem v klidu mohl opustit Indickou zemi..
Dale jsem pokracoval k Bangladéšské straně coz bylo poznat na nabyvajíci intenzitě místního chaosu a hlavně si všichni na mne ukazovali a pokřikovali svoji chabou anglicko bengalstinou odkud jsem.. Po nekolika desitek metrů jsem došel konečně k emigrační budovy Bangladešské lidove republiky. Pred budouvou jsem spatřil obchod dutee free shop a tak jsem ze svědavosti vešel dovnitř, abych zjistil ceny zbozi bez jejich přidané daně.. V obchodu byli tři prodavači a z vyberu zboží pouze dva druhy kartonu cigaret jeden druh byl Dunhill a ten druhy si jiz nepamatuji.. Cena za jeden karton byla 18 USD coz docela ušlo.. Jinak v tom shopu nebylo absolutně nic jiného nez tyto dva druhy cigaret. Na co tam byli tri prodavači jsem doposud nepochopil.
Koupil jsem povoleny jeden karton na osobu, dal si cigaretku venku a mazal do protejsi emigracni budovy ale v tu me zastavil ten zrizenec z autobusu ze chce znovu muj pas na vyplneni vstupniho formuláře do Bangladéše.. To jsem se jiz nebranil protoze jsem stal primo u nej a koukal jak to krasne vyplnuje za mne.. No bezvadny servis si hosi zde vymyslili.. Zkusil na me jistou penezni fintu za sve sluzby, ale to jsem odmitnul a ulazal jsem mu ze mam taky dve ruce a umim si to vyplnit sam.. Na to zkusil fintu cislo dve ze prej to nemam čím napsat tak jsem ho dostal tim ze jsem mu ukazal dve své propisky polozil dotaz kde je jeho boss ? Zklamane jen protahnul smutne oblicej a zmlknul a byl asi udiven ze bílý turista je zcela připraven.
Po vyplneni teto procedury jsem si stoupnul hezky pokorne do dlouhe fronty k emigracnimu urednikovi a cekal jsem az ma mne prijde řada. Poprvé na tomto uzemí jsem se seznamil jak funguje zdejší systém úplatku.. Po necelé hodině čekání kdy jsem byl jiz asi páty na řadě přiběhl jakýsi čudlík asi z dvaceti či třiceti kusy pasů hodil to tam emigračmímu úředníkovi a samozřejmě s patřičným peněžným obnosem neboli úplatkem za a to naprosto veřejně přede všemi jakoby se nechumelilo.. Na tak to je tedy prima pomyslel jsem si to tu budu další hodinu ne li dele protože prřbližný počet stačil ten uředník odbavit přede mnou. No radši jsem pokorně mlčel jako ostatní protože to bylo asi na místě a svým chybným jednáním, či prostestem bych mohl zkomplikovat celou věc ještě více než doposud.. To že jsem musel čekat mi až tak nevadilo ale trápilo mne aby mi neodjel můj bus z druhé strany.. Nastesti cudlik ktery mi vyplňoval urednicky dokument byl stale na místě at ak jsem správně tušil ze mi autobus snad neodjede a že celou situaci jistí.. Po další chvíli kdy si urednicek delal svuj kšeft tak náhle koukl na protější zed, kde byli hodiny a uplatek neuplatek zanechal rozdelane prace a někam zmizel a dana odbavovací přepážka zůstala bez úředníka.. Tak to na mne již bylo příliš a opatrně jsem se zeptal vedle stojících lidí, kam vlastně zmizel.. Bylo mi odpovězeno že je jeho čas oběda a že musíme čekat.. Po další asi půl hodině ho vidím jak se vrací, ale nezasedl za přepážku ale vzal si svoji práci /myšleno těch nekolik desítek pasů / zmizel někam do zadu asi do své kanceláře. Po chvilce přišel jakýsi člověk, který byl v civilu zasedl za přepážku a pokračoval v odbavování čekajících lidí kteří byli pře de mnou. Když na mne došla řada tak se na nic neptal a dokonce mě překvapilo ze si mne ani nevyfotil tou web kamerou jako ostatní lidi pře de mnou.. Když jsem se ho na to opatrně zeptal tak mi řekl že to není potřeba a tak už jsem dál nekladl žádný dotaz a vzal svůj pas s ulevou, že tuto procedůru mám štastně za sebou.
No Stanislave, tak tedy vítej v nejlidnatější zem na světě v přepočtu ina jeden kilometr čtvereční.. Venku jsem si musel dát další cigáro, abych se trošku srovnal a pokračoval dále.. Čudlík z autobusu mezi tím někam zmizel a ja šel směrem od hranice dal. Cestou jsem videl prvni shop od mobilnich operatoru a od meho kontaktu jsem mel instrukce jakeho operatora si mam zvolit, abychom meli mezi sebou levné volaní.. Porad mi ale cpali jineho operatora ale to jsem odmital.. Ve finale mi dali simku toho spravneho coz byl Gameenphone. Cena simkarty byla 400 taka.Vlozil jsem ji do sveho telefonu a poprosil jeste o kredit 400 thaka abych mel za co volat.. Po provedeni prvniho hovoru svemu bangla kontaktu jsem zkontaktoval ze je vse v poradku a pokracoval smerem do vnitrozemi. Asi po kilometru, hrozne silnice plné bordelu a hlavně děr kdy stale autobus na druhé straně nebyl v dohledu jsem si vzal tuktuka ať mě hodí k autobusu stejne společnosti Green line s kterou jsem přijel a správně jsem předpokládal že to bude vedět. Ještě že jsem tak udělal, protože jsme jeli dalších asi šest kilometrů než jsme dojeli k cíli. Po cestě nabral nějakou místní polozahalenou muslimku s dítětem která kupodivu velmi dobře mluvila anglicky.. Když jsme přijeli na místo viděl jsem zelený autobus stejné společnosti ale byl to zcela jiný větší a pohodlnější typ, než předtím. Vešel jsem do čekárny tam se na mne vrhli hned tři cudlíci a co že chci.. Odpověděl jsem ze chci do Dhaky s jejich spolecnosti.. Ukaz listek bylo mi odpovezeno.. To nemam musim si ho koupit přece protože jsem mel jen zaplacenou cestu na hranici. Ale prodejce stale trval na svem a tak jsem vytahnul ten puvodni a cekal co se bude dit.. Ten se rozzaril jako mesicek na hnoji a uz me hnal s povykem v jejich bengalstine k ke stolecku kde jsem zaplatil dokoce o 20 taka mene nez mi rekli cenu v Indii pri koupeni listku. Důvod k jeho radosti jsem pochopil az posleze co mi opet vysvetlil Indicky turista ktery jako jeden z mala mluvil obstojnou anglictinou, ze na mne cekala cela posadka autobusu a beze mne se nemohli hnout dale kupredu.. Musim konstatovat ač na prvni pohled jejich organizovanost vypadala zmatene tak v tom meli system a ve finale i poradek kteremu jsem snad trochu porozumel i kdyz dosti tezce.. Ridic zavelel k odjezdu a uz jsme frceli smerem hlavní mesto Dhaka.. Opet se na mne stesti usmalo, protoze byl sice jiny ridic, ale opet kurak takze jsme se velmi rychle dohodli jak to budeme resit koureni za jizdy coz se sice jeho pomocníkům ze začatku nelibilo ale hlavní slovo v autobuse má právě ridic a ne nikdo jiny a to bylo pro mne to hlavní.. Cesta probihala uplne ne v poklidu protoze bangladesky ridic vice troubi nez ridi ale oboje zvlada dosti bravurne na muj vkus.. Podle mne by se v Evrope dosti za volantem nudil.. Po nekolika hodinach prisla prvni velka prestavka a to jenom diky tomu ze jsme popojizdeli smerem k velke rece, kde jsme se museli nalodit na trajekt.. Na trajektu se prepravovalo snami vse co slo hlavne velke mnozstvi krav na chystanou mistni velkou oslavu. Muj lokalni kontakt Shufi s dalsim kamaradem Hassanem si me co hodinu ci dve telefonicky kontrolovali, kde se nachazim coz bylo pro mne dosti ve tme obtížné a tak se vzdy jen ozvalo, dej mi manažera autobusu ne ridice ten ma urcite plno ruce prace coz byla naprosto pravda pri pohledu na nej jak tam ty kvalty mrska hlava nehlava.. Ten jim svojí hatmatilkou odpovedel pribliznou lokaci a pak mi predal zpet telefon s udivem, ktery asi jiz nikdy u nikoho neuvidím. Co si o mne myslel to radši nechci ani pomyslet. Po nekolika hodinach jsme štastně dorazili do hlavního města Dhaky na autobusové nádraží kde již byla pro mne připravená delegace složená z techto dvou lidí.. Po přivítání a kratke cigaretce jsme měli opustit autobusak ktery byl obehnán vysokym plotem a venku tlupa ruznych zevlounů tuktukářů atd.. V tom mimrekl Hassan vydrž chvilku zvednul telefon a kratce s někým mluvil.. Asi za dvě minuty přifrčelo osobní bílé auto ani nevim co to bylo za značku z něj vystoupil další kluk otevrel zadní dveře a zavolal tlefonem tomu Hassanovi ze mužeme jít.. Hassan vyrazil první rozhrazil první dav zevlounů pak jsem sel ja a nakonec kamarad Shufi.. Cele mi to nejdrive pripadalo jak z akcniho filmu ale kdyz jsem to kolem sebe videl tak jsem rychle pochopil ze to asi neni v noci tady moc legrace.. Po nalozeni jsem mel chvili obavy jestli me hosi nekam neodvezou na nezname misto a neklepnou a neoberou mne ale dosti jsem jim krivdil.. Odvezli mne do hotelu kde jsem na recepci opet resil stejny problem jako v Indii ze si na recepci chteli nechat muj pas ale dal jsem jim kopii a kluci se za mne hodili jako garanti zaplatil 800 taka za prvni noc a sel na pokoj spinkat.
Ps: omluvte moji diakritiku, ale nějak to tu nedávám..

Bangladešská víza

7. october 2013 at 8:49 | Sf2
Viza Bangladesch 1.1.2013
Ráno jsem si hezky přivstal už v 8 místního času byť se mi podarilo usnout někdy ve 4 ráno ale to připisuji tomu, že jsem tu teprve druhý den a ono to chvíli trvá než se ten můj evropský metabolismus zvykne na zdejší rytmus a hlavně ten časový posun ku předu 5 hodin a do toho to teplo a vlhko, které mám sice rád, ale stejně vím, že je to vyčerpávající. Večer jsem si před hotelem koupil nasekaný ledový ananas a tak dnes jsem měl o výbornou snídani postaráno.
Venku už byl šrumec jako vždy a tak jsem si chytil mototaxi a už jsme frčeli na Bangladéšskou ambasadu v Bangkoku, na adrese

Embassy of Bangladesh in Bangkok, Thailand

House No. 47/8, Ekamai Soi 30
Sukhumvit 63
Bangkok
10110
Thailand
Phone:
(66-2) 3905107
(66-2) 3905108
Fax:
(66-2) 3905106
Email:
bdootbkk@truemail.co.th
Website
http://www.bdembassybangkok.org/

protože jsem si přece jenom říkal sám sobě , že bude lepší vyřídit víza v Thajsku, kde se již přece trošku orientuji.





Vzdálenost od hotelu jsem odhadoval tak na necelých dest kiłometrů a tudíž by mototaxi nemuselo býti moc drahé. Chytil jsem si prvního čudlíka ukázal mu adresu na mobilu pokýval hlavou a mohli jsme vyrazit. Při mé dotazu v thajštině kolik to bude stát se na chvíli zamyslel a pak odpověděl samozřejmě v thajštině že padesát báthů. Ok řekl jsem si, to docela ujde a už jsme frčeli.


Jenomže to že thajec odkýve souhlas že něco ví,či rozumí nemusí znamenat, že tomu opravdu tak je, či teprve bude. I v tomto případě mě nezklamal a to bylo tím že to prostě nemohl najít tu Bangladešskou ambasádu. Po půlhodině motáním v klikatých uličkách jsem mu poradil, ať se zeptá nějakého dalšího taxikáře, což se nakonec stalo. Taxikář který se líně opíral o svůj pracovní nástroj, mu to začal vysvětlovat a evidentně byl i starší a až s velkým důrazem, že jak to že to nemůže najít když je to tak jednoduché. No po této smršti to můj driver konečně našel a já jsem konečně stal před vstupem do Bangladéšské ambasády.
V příjemné klimatizované čekárně a odbavovací místnosti byl pouze jeden asijský pár, který se akorát chystal k odchodu a tak jsem byl hned na řadě. Žádost jsem měl již předvyplněnou a tak to šlo vše hladce až na jednu malou vyjímku a to byla platba poplatku za vízum. Úřednice mi podala vyplněnou jakousi složenku na částku 680 thb a že to musím jít zaplatit do nedaleké Krungthai bank a pak že se mám vrátit zpět a teprve může být má žádost oficiálně podána. No trochu mne to překvapilo, ale jiný kraj jiný mrav. Provděpodobně vláda nevěří svým vlastním ambasadorům anebo z nějakého důvodu nesmějí mít přístup k penězům. Tak si to šinu pěkně do dané banky která naštěstí byla za prvním rohem. V bance naklušu pěkně ke přepážce s přesně připravenou částku, ale ejhle bankovní úředník chtěl po mne dalších 25 thb za to že tam vůbec ty peníze mohu složit. Koukám že banky jsou stejné na celém světě. No nedá se nic dělat, zaplatil jsem a mazal jsem zpět na ambasádu. Teď už nic nebránilo k podání mé žádosti, že mohu navštívit tuto zemi. Na můj dotaz kdy vízum bude hotové mi sdělila, že zítra odpoledne v půl čtvrté. Ok nezbývá mi nic jiného než si jestě jednu noc prodloužit v Bangkoku. Druhý den jsem se musel z hotelu odčekovat ve dvanáct hodin a přemýšlel jsem co budu ty tři a půl hodiny dělat. Vzal jsem opět mototaxi a opět za stejnou částku jsem si to šinul ještě jednou k ambasádě. Ta ještě byla zavřená a tak jsem se coural po okolí. Cestou jsem potkal masážní salon a hned byl nápad na světě co budu dělat. Dal jsem si hezky dvouhodinou masáž nožiček za celkovou slevu 350 thb. Pěkně jsem si u toho pospinkal a vyšlo to akorát na daný čas, kdy bych měl obdržet zpět svůj pas i s vízem. Za pultíkem opět stejně zahalená bábuška, která mě podala s usměvem můj pas a mohl jsem mazat zpět za mým kamošem na Pataju kde bydlí. Opět mototaxi na bus station Ekamai a měl jsem štěstí autobus jel hned za 5 minut. Takže ve finále vše v pořádku. Oh my Budha zůstaň se mnou na cestách.
 
 

Advertisement