Deštivý Bandung

30. october 2016 at 17:02 | SF2&Dan |  INDONESIA
29.10.2016
Ráno po probuzení a chutné snídani jsme s Milanem vyrazili na poslední nákupy na hlavní třídu Malioboro. Dokoupili jsme dárky pro naše blízké a vydali se zpět na hotel. Standa šel navštívit místního holiče, kde se nechal oholit břitvou. Pak už jsme se rozloučili s naším příjemným hotýlkem a taxíkem jsme dojeli na letiště. Před odbavením jsme si dali něco k jídlu v KFC a pak místní sladké donuty. Let měl trochu zpoždění, ale pak vše proběhlo bez problémů a po hodince letu jsme opravdu tvrdě přistáli ve městě Bandung. Z letiště jsme dojeli gojek taxíkem do hostelu, který opět vybral Standa. Po příjezdu byl Dan opět rozčarován z ubytování, které se s naším minulým hotýlkem nedalo ani trochu srovnat. No prostě klasický hostel, v místnosti 8 lidí na patrových postelích, jedna koupelna společná se záchodem. Výborné ubytování pro mladé a nemajetné studentíky a cestovatele. My jsme však trochu svým věkem vyčnívali. Po ubytování jsme šli zmapovat nejbližší okolí a pak se uložili ke spánku.
30. 10. 2016
Ráno nezačalo dobře a jako by to předznamenalo celý den. Na hostelu nabízeli asi 6 různých snídaňových menu, ale místní šéfová rezolutně prohlásila, že se dnes dělá jen jedno a to indonéské. Nevypadalo vůbec dobře, takže ho vyzkoušel jen Milan, ale vůbec mu to nechutnalo. My se Standou jsme tedy nepokoušeli osud a nedali jsme si nic. Standa domluvil auto s řidičem na celý den a sdělil nám, že jedeme na návštěvu teplých pramenů a návštěvu okolních čajových plantáží. Ještě nám připoměl ať nezapomeneme plavky. Cesta měla trvat asi hodinku, ale vzhledem k běžné dopravní situaci cesta trvala hodiny tři. Během jízdy nám Standa sdělil, že se jedeme podívat ještě na kráterové jezero Kawah Putih. Zapoměl nám ale říct, že jezero leží ve výšce skoro 2200 m nad mořem a že místo plavek bude lepší si vzít něco teplého na sebe, což názorně předvedl vylovením mikiny ze svého batohu. Byli jsme mírně překvapeni a k nasranosti to nemělo daleko. Po šílené cestě jsme dorazili na výchozí místo, kde jsme si zakoupili vstupenky a nasedli do místních dodávek, které vyvážely k jezeru všechny zájemce. Cestou ještě začalo pršet a dost se ochladilo. Prostě paráda, nálada začala houstnout, hlavně Milan to velmi těžce nesl. Po příjezdu nahoru bylo všude ohromné množství indonéských turistů, kteří za pomocí deštníků korzovali po všech možných místech kolem jezera, fotili se jako by svítilo sluníčko a dívali se na dva bělochy v kraťasech a v tričku s krátkým rukávem (Standa byl samozžejmě vybaven teplejším oblečením) jak na blázny. Po prohlídce jezera a pořízení pár nezbytných fotografií jsme zase sjeli do výchozího místa k našemu autu. Milan prohlásil, že výlet k jezeru mu atmosférou připomínal výlet do Beskyd. Já si však myslím, že Milan dlouho v Beskydech nebyl, protože to nemělo s klidnou turistikou v Beskydech nic společného. Tady všechny turisty přivezou autem až na místo bez jediného kroku.
Ještě před odjezdem jsme ve stánku na parkovišti snědli nějaký místní oběd, ale nebylo to vůbec dobré. Na horké prameny jsme se už vykašlali a vydali se na cestu zpět. Ještě jsme zastavili na zhotovení pár fotografií čajových plantáží a vyrazili jsme zase na dlouhou cestu zpět. Podotýkám, že vzdálenost byla asi 50 km a my to urazili za 3 hodiny tam a o něco dříve zpět. V Bandungu jsme se zastavili u Mc Donalds na večeři a pak se už vrátili zpět do našeho "útulného" hostelu. Prostě příjemý výlet. Večer jsme si s Milanem vymohli, že poslední noc v Indonésii nebudeme spát doma u Indah, ale půjdeme na hotel evropských standardů. Standa tedy souhlasil, zajistil hotel a začal trochu uvažovat, že se přidá k nám. My jsme mu to však rozmluvili, že hotel je jen pro turisty a on jako zkušený cestovatel nemůže pohrdnout pohostiností rodiny Indah a odmítnout nabídku k přenocování.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement