Cesta do útrob krateru Kawah Ijen

25. october 2016 at 5:59 | SF2 & Dan |  INDONESIA
23.10.2016
Dnešní den byl pouze přesunovací. Po svatební párty jsme ani nešli spát, taxíkem se přesunuli na letiště Jakarta a odsud se letecky společnosti Air Asia přesunuli do města Surabaya. Tam nás vyzvedl domluvený Standův kontakt Nizar se svým kolegou. Nasedli jsme do připraveného auta značky Toyota a vydali se na cestu do města Banyuwangi na východě Jávy vzdáleného asi 290 km. Cesta vedla podél pobřeží obvyklým pomalým indonéským tempem až se zastavila úplně. Šli jsme zjišťovat co se stalo a zjistili jsme, že cesta je zatarasená kamionem stojícím napříč silnice. Sledovat vyprošťování kamionu místními lidmi bylo zážitkem. Cestou jsme taky zahlédli podél silnice několik opic a hlavně pobřeží ostrova Bali. Znovu jsme s Milanem zkoušeli Standu zlomit na přeplutí na Bali, ale bylo nám rázně vysvětleno, že pokud chceme stihnout to co jsme si původně naplánovali, tak nic víc už nestihneme.
Po téměř 10 hodinové jízdě jsme dorazili na místo našeho noclehu. Povečeřeli jsme místní hamburgery a kebab a rychle se uložili ke spánku, protože jsme museli vstávat už ve 23:30.

24.10.2016

Po drsném probuzení jsme se vydali na cestu autem, kdy jsme museli dojet do cca 1,5 hodiny vzdáleného místa výstupu. Tam jsme dostali přiděleného místního průvodce a po vypití místního horkého čaje jsme se vydali na tříkilometrový výstup nahoru. Šli jsme něco přes hodinu a půl a někteří kuřáci nás neustále brzdili. Šlo se samozřejmě za tmy s čelovkama, cesta byla naprosto bezpečná, bez jediného kamene na cestě. Jakmile jsme došli na hranu kráteru, nafasovali jsme dýchací masky a začali prudce klesat na dno kráteru, stále s čelovkama. Cestou jsme potkávali čím dál více zvědavých turistů a taky jsme začali potkávat první nosiče síry. Po sestupu na dno kráteru jsme viděli jak sirné plyny vyvěrajíci ze země jsou vháněny přes litinové potrubí, tak tyto sirné plyny kondenzují a vzniká tak síra v pevném skupenství. Horníci ji pomocí ocelových tyčí odlamují a nakládají nosičům do košů až 100 kg, které musí na svých zádech vynést asi 800 m do velmi příkrého stoupání až na hranu kráteru. Tam síru překládají do vozíků a svážejí 3 km dolů. Za tuto těžkou dřinu dostávají 200-300 Kč za den v závislosti kolik kilo dovezou dolů. Samozřejmě si přivydělávají prodejem suvenýrů ze síry v podobě různých tvarů.



Jakmile jsme vyšplhali nahoru z kráteru, Milan se rozhodl, že překoná Dobrodruha - cestovatele Lelka, tzn. že unese v koších na zádech 40 kg síry a ujde aspoň 560m ve 13 minutách, které Standa zaznamenal na video. Milan to zvládl a u mítních nosičů si vysloužil obrovský aplaus. Pak jsme se prošli po hřebeni a pořídili krásné fotky. Pak jsme sešli dolů a jeli se podívat do nedaleké výrobny čisté síry. Síra, která se dostane zde se v obrovských kotlich smíchá s vodou a uvede se do varu. Pak se nalévá do nádob s textilními filtry, kde se zadrži všechny nečistoty. Takto odfiltrovanou látku pak nalévají na podlahu s keramickou dlažbou a roztahují do minimální tloušťky. Vše pak ztuhne a pomocí speciální škrabky se naláme na drobné části, které se expedují do pytlů a pak ke konečným spotřebitelům v chemickém, farmaceutickém nebo potravinářském průmyslu. Po návratu do místa našeho noclehu jsme se umyli, sbalili a šli něco sníst. Pak jsme se vydali cestou zpět do Surabayi. V Surabayi jsme ještě navštívili Standovy kamarády, zakoupili místní pivo ve speciálním stánku a odebrali se na hotel. Po 5 nocích v Indonésii jsme se konečně mohli cítit jako Evropani a využít všech běžně dostupných hygienických vymožeností.
Zítra nas čeká cesta vláčkem do města Yogyakarta
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement