CESTA VLAKEM DO MĚSTA HUE

16. november 2011 at 10:33 | SF2 & Richard |  VIETNAM
Kupé, do kterého jsme nastoupili, mělo šest postelí ve dvou sloupcích s jen poměrně tenkou žíněnkou. Povlečení však bylo čisté a tvrdost byla snesitelná. Horší to bylo s klimatizací. Buď nechladila vůbec, nebo jsme z ní měli, ostatně jako vždy, dva následující dny mírné nachlazení.
Co bylo pro nás podstatně zajímavější, byli naši spolucestující. Britové, Australané, Američané, ale hlavně místní, se kterými se nám podařilo seznámit, možno snad říci i spřátelit. Ptali jsme se na možnosti v naší cílové stanici a oni nám prozradili ještě několik dalších možností ubytování, přičemž jeden z nich, nevím proč, zamlčel, že ten nejlevnější hotel patří jeho rodině. To jsme zjistili až po ubytování, ale nepředbíhejme.
Cesta ubíhala vcelku v poklidu, až na malou výměnu názorů s pomocníkem průvodčího, a to ohledně otevřeného okna, z důvodu čerstvé cirkulace vzduchu, když už nefunguje klimatizace tak jak má. Na konci cesty, když zjistil, že máme vietnamské přátele Quanga a Luonga a především pod hrozbou ať mi zavolá hlavního manažera vlaku, který pravidelně procházel kolem, tak se dokonce i omlouval, že mají nařízení zavírat okna kvůli dětem a dále k odletujícím kamenům a začal si mne udobřovat nabízenými cigaretami snad z obavy abych na něj nežaloval. Každý může udělat v životě chybu a tak jsem mu i odpustil a manažerovi jsem si nestěžoval, protože to již nebylo za potřebí. Moc jsem v toho ve vlaku nenaspal a chodil se nadýchat k oknu, které jsem potom vždy po sobě zavíral..
V různých zastávkách nabízeli prodavači na peronech, ale i v uličce vedle kupé občerstvení za ceny odpovídající národnosti kupujících. Nechali jsme tedy koupit občerstvení naše nové přátele a byli jsme spokojeni.
Všechno šlo dobře, až se zjistilo, že včerejší den nepršelo jen Hanoii, ale po celém Vietnamu a část trati je pod vodou. Vlak zastavil v poslední zastávce před zatopeným úsekem a my zůstali stát na nádraží. V průběhu několika následujících hodin to větší část cestujících cizinců nevydržela a rozhodla se pro jiný způsob dopravy. Ceny začínaly na 780.000 VND za osobu a posléze se snižovaly až na 130.000 VND. Naši přátelé volali svým známým, kteří jim řekli, že není zatopená jen trať, ale i silnice, a že jsou tím pádem zvědavi, jak to ti přepravci zvládnou.
Počkali jsme ještě několik hodin, až voda trochu opadne. V drážním rozhlase mezitím bylo vyhlášeno, že kdo chce, bude mu vyplacena část jízdného zpátky. Mezitím už dráhy začali dávat zadarmo jídlo a tak jsme toho využili.. Naš vietnamský přítel Quang který cestoval s maminkou, tak zorganizoval s ostatními místními dopravu minibusem, vyřídili za nás vrácení peněz od železnice a nás tedy přišel rozdíl v jízdném, jen na 10.000VND na osobu. Takže opět výhra a poučení, pozoruj, co dělají místní a jednej podle nich a hlavně neposlouchej náhončí alternativní dopravy, protože těm nejde o to ti pomoci, ale hlavně o peníze v dané situaci.
Cesta minibusem trvala asi hodinu a půl a byli jsme jedinými zahraničními pasažéry. Rozdali jsme po cestě naši zásobu bonbonů ostatním spolucestujícím a tak navodili celkově přátelskou atmosféru. Při příjezdu do Hue jsme viděli zatopený úsek trati a museli jsme s minibusem přebrodit ještě asi půl kilometru dlouhý úsek, kde však už bylo jen asi třicet centimetrů vody. No pěkně to tu začíná, řekli jsme si s Richardem, tak my utíkáme z Thajska kvůli povodním a oni nás dostihnou ve Vietnamu také. no snad bude lépe. Při přijezdu náhradní dopravou k nádraží Hue, se nás ujal náš vietnamský přítel Quang a vydal se nám ukázat první nabízený hotel, který byl hned u nádraží co by kamenem dohodil.
Takže vítej město Hue, jsme zvědavi co se v tobě skrývá :-))
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement