SI RACHA - KO SICHANG

29. october 2011 at 8:34 |  THAINLAND
Ten večer se mi přihodila ještě malá nepříjemnost, a to že jsem si zabouchl dveře do koupelny v mém pokoji, a nedařilo se mi je otevřít... Naštěstí mi s tím pomohl místní zahradník, který měl šikovné ručičky, a po troše usilí, se mu je podařilo otevřít, aniž by něco poničil.. Tak jsem mu moc poděkoval, pozval ho na pivo jako odměnu, tomu se nebránil, ale moc jsem si u toho nepokecali, protože on neuměl anglicky a já zase natolik thajsky, aby to vůbec na pokec bylo. Ale i tak byl za to pivo rád, protože si ho potom přišla vyzvednout jeho žena, která se moc přívětivě netvářila a tak zahradník rychle dopil a musel s ní odejít domů.S vyplazeným jazykem

Následující den jsme jeli do města, vyřídit si víza do Vietnamu, ale díky thajským svátkům a současné povodňové situaci, kdy je zatopeno z velké části hlavní město Bangkok i další části na severozápadě země, jsme se dozvěděli že víza budou až 28.10 a tak do té doby musíme s Ríšou vydržet v Thajsku, než se vypravíme dále na sever. No co tu celou tu dobu budeme dělat, říkal jsem si, a tak jsme využili pozvání našeho dalšího českého kamaráda Majka do jeho místa bydliště na Si Racha, s tím že dále navštívíme ostrov Koh Sichang, který je asi hodinu plavby lodí z tamního přístavu, a kam moc turisté zatím nejezdí, protože tento ostrov nemá moc pěkných pláží na válení, ale to stejně není nic pro más. A tak jsme si zjistili, odkud jede autobus do tohoto města a vydali se na autobusovou zastávku. Čekali jsme asi 20 minut a náš vytoužený bus přijel.. Cena lístku z Pattaya do Si Racha byla 40 THB což byla cena velmi přijatelná. Tak jsme nasedli do autobusu a vydali se na cestu. Asi po 30 minutách jízdy se ozvala rána jako z děla a na levém boku autobusu vytryskl gejzír vody a ejhle autobus se naklonil na bok. Asi jsme píchli kolo, usoudili jsme s Ríšou a čekali jak na to zareaguje řidič s jeho pomocníkem. Ti po chvíli zastavili a a koukali vyjeveně na tu prasklou pneumatiku a radili se asi co budou dělat dále... Najednou řidič nasedl zpátky do autobusu i s pomocníkem, zapnuli výstražné blinkry a jelo se asi 30km v hodině vesele dále... To chce jako dojet až do cíle, ptám se Richarda, vzdyt si zničí celý rafek, ale Ríša na to, neboj ono to kolo chvíli vydrží. Měl pravdu, jeli jsme dalších asi 30 minut až jsme zastavili u servisu, který určen pro nákladní vozidla a autobusy, a začalo se s výměnou. Byl jsem docela zvědav, jak si tito chlapící poradí s výměnou sami, ale po chvíli nám došlo, že je třeba trochu pomoci, jinak tu budeme další hodinu.

Vyndat pro ně náhradní pneumatiku byl nadlidský výkon, tak jsme s Ríšou přiložili ruku k dílu a za chvíli bylo kolo vyměněno, díky jeho zkušenostem ze servisu co měl. Ostatní thajci, co s námi cestovali, na to jenom koukali, ale nikdo z nich nepřiložil ruku k dílu, což jsme moc ze začátku nechápali. Rezerva byla trochu menší, než to rozbité kolo, a na můj dotaz zda je to bezpečné, jsem byl ujištěn že to nevadí a tak se pokračovalo dále.
Mezi tím náš kamarád Majk se po nás začal shánět , kde jsme, že to snad jdeme pěšky či co, a tak jsem mu vysvětlovali situaci co se stalo a tak to pochopil.
Po příjezdu do města jsme si dali sraz v obchodním centru Robinson, kde jsme šli na kafe a potom pro nás najít levné ubytování, což jsme vyšlo až na druhý pokus. Našli jsme bungalov za 500 THB /300kč/pro oba dva na jednu noc, což byla přijatelná cena. Pak jsme se vydali směr přístav, abychom zjistili kolik stojí lístek na ostrov Koh Sichang a časy odjezdů lodí. Lístek na osobu vyšel na 40 THB a lod jela každou hodinku, což pro nás byla potěšující zpráva.
Po zjistění těchto informací jsme jeli k němu domů pro zbytek jeho rodinky, zkoukli jeden český film a už byl večer. Pozvali jsme jej a jeho rodinku na věčeři do místní restaurace.
Večeře bylá výborná, naše bříška byla již nacpaná k prasknutí a to celé nás vyšlo na 800THB/480 Kč/ v pěti lidech, což bylo akceptovatelné na zdejší poměry.
Po večeři nás Majk odvezl k bungalovu, kde jsme záhy šli spinkat, protože jsme ráno chtěli brzy vstávat.

Druhý den ráno jsme vstali asi v 8 hodin, sbalili si věci , odevzdali klíče od pokoje a vydali se pěšky směrem k přístavu. Po chvíli jel tuktuk, místní taxík v podobě tříkolové rikši, a z původní ceny 50 THB nás hodil k přístavu za 30 THB, kde nám ale lod ujela právě před nosem. No nic, tak počkáme další hodinku. Mezitím jsme našli v přístavu právě otvírající restauraci a tak jsme si dali 2x polévku k snídani, dvě vody a celkem to stálo 174 THB. Asi v této ceně byl příplatek za výhled na moře, že to bylo tak drahé. Ale hlad je hlad. Polévka nebyla špatná, ale jedl jsem v Thajsku už lepší. Po snídani a prvním troubení , kdy lod dává znamení, že bude odplouvat, jsme se rychle zvedli a mazali jsme k lodi. Lístek vyšel na osobu na 40 THB. Po cestě jsme potkali spoustu nákladních lodí, které kotvily po celé trase k ostrovu, nacpaných zbožím až k prasknutí. Po hodince jsme úspěšně přistáli a poprvé se mi stalo, aby mi při výstupu z lodi pomáhal thajský policista, což jsme si vysvětlili tím, že měl aspoň přehled, kdo cizí se mu po ostrově toulá. Vyhnuli jsme se přístavním naháněčům, kteří mám nabízeli drahé ubytování, které startovalo na 1000THB za noc a výše. Ve finále po 15 minutách chůze jsme si našli bungalov, který vyšel ve finále na 400THB, což je zcela něco jiného než původně nabízené ceny.
Pokoj byl sice bez klimatizace, pouze s větrákem, ale já to mám radši, aspoň nenastydneme, což se zde dá velmi snadno, jak jsem poznal na vlastní kůži již v minulosti.

Po ubytování jsme si asi na hodinku lehli a usnuli jako nemluvňata. Budík, který jsme si nařidili, zvonil neúprosně, tak jsme dali rychle sprchu, a šli jsme si k domácímu půjčit motorku, abychom si projeli ostrov a zjistili,co je zde pěkného.
Půjčení motorky v automatu i s plnou nádrží, kterou jsme při vrácení nemuseli doplnovat vyšlo na 300 THB což bylo snesitelné.

Projiždka nás nadchla, jenže se spustil prudký liják, právě ve chvíli, kdy jsme dojeli k jakémusi krytému molu na řehu moře. Byla skupinka místních obyvatel ostrova, včetně dětí, které spinkaly zabalené v houpacích sítích. Jelikož pršelo čím dál tím více, tak jsme se k nim na drzovku schovali. Motorka zůstala venku na dešti, což jí doufejme nevadí, ale nám ano.

Měli z nás docela legraci, jak jsme mokří, ale aspoň to vedlo k přátelské atmosféře.

Po necelé hodince déšť ustal a my se mohli vydat na další cestu ostrovem. Objevili jsme chrám Budhy a další drobné svatostánky, včetně místniho krematoria. Po cestě nám dvakrát vběhl do cesty docela velký leguán, ale než jsme stačili zastavit a vyfotit ho, vždy nám zmizel. Navíc jsme získali psího kamráda, který za námi všude běhal a vždy se vynořil tam, kde jsme ho už vůbec nečekali.

Večer jsme byli docela znavení a šli jsme brzo hají do svých postýlek s tím, že v stáváme zítra ráno v šest hodin, abychom viděli východ slunce.

Ráno druhý den, jsme opravdu vstali, vzali motorku a jeli do přístavu, abychom tu ranní nádheru viděli na vlastní oči. Ale bohužel, štěstí nám moc nepřálo, protože byl opar a slunce bylo až za vzdáleným kopcem. V přístavu už bylo živo, děti s taškami v doprovodu rodičů i bez nich, pospíchali na ranní loď, aby stihli školu, která byla na pevnině.

Potom jsme se vrátili zpátky do hotelu, dali si snídani, vajíčka, toustíky a kus opečené slaniny. Richard si dal ještě navíc docela dobrou palačinku, kterou jsem ale už jen ochutnal, protože už jsem byl bohatě sytý.

Po snídani jsme znovu dali sprchu, pak šli jsme pěšky do přístavu a za chvilku jsme byli opět na pevnině. Tam jsme vzali za 50THB tuktuk, který nás hodil opět na autobusouvou zastávku. Jakmile jsme na ni dorazili, autobus tam již čekal a šup zpět do letoviska Pattaya, vyzvednout naše víza do Vietnamu. Do poslední chvíle nebylo jisté, zda budou, když je hlavní město Bangkok pod vodou, zásobování vázne a všude po krámcích dochází balená voda. Ta už začala být prodávána pouze v omezeném množství na osobu. Cigarety také už nebyly k mání, a tak jsem si říkal, že je nejvhodnější chvíle se vydat dále. Hodně jsme zvažovali, zda se vydat na hraniční přechod Nong Khai vlakem, což je sice pohodlnější, ale museli bychom zpět do zaplaveného Bangkoku, což se mám z pochopitelných důvodu moc nechtělo. Situace jetotiž značně nepřehledná a thajská premiérka vyzvala tamní obyvatelstvo k opuštění města. Zvolili jsme tedy druhou variantu, že pojedeme autobusem, který se určitě může zatopeným oblastem vyhnout, což u vlaku dost dobře nejde. A tak jsme ještě večer zajeli koupit lístky na noční autobus s tím, že se tam dá i ležet a tak se možná i vyspíme.

Takže dnes večer v 8 hodin vyrážíme směr severovýchod, k thajsko - laoským hranicím. Ještě musíme dokoupit nějaké nápoje a jídlo, abychom po cestě netrpěli.

Takže prosím Budhu opatrovatele, at stojí při nás a hlavně při řidiči, protože nás čeká 13 hodinová cesta přes půl Thajska.

Teplota dnes opět dosáhla pěkných 32 stupňů ve stínu.

Oh my Budha :-))
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement