Koch Chang- den první

5. november 2016 at 18:15 | SF2&Dan&Milan |  THAINLAND
4.11.2016
Den druhý začal docela slibně, byť tomu počasí prvně nenasvedčovalo. Bylo hodně pod mrakem a foukal na mne nezvykle studený vítr, což jsem doposud v Asii nepoznal a kor v nadmořské výšce 0 nad mořem. Dostali jsme snídani až na pokoj, nacpali si naše bříška a začali postupně plánovat jak tu ty poslední dny v Asii na ostrově vlastně strávíme. Nejdříve jsme se šli podívat na nedalekou pláž Sun White beach, kde je píseček opravdu jemný a bílý. Jenže jakmile jsme vlezli do vody přišlo první ouha... Všimnul jsem si, že asi tři metry od břehu je moře plné medůz, které opravdu není radno potkat, natož aby se vás dotýkaly. Osobně jsem si snimi užil již na Filípínach, kde po jejich dotyku jsem musel navštívit místního doktora. No tak to je pěkný, řekli jsme si a nálada začala býti na bodu mrazu. I moře bylo nezvykle na mne studené..No nic , tudy ceta tedy nevede, musíme tedy vymyslet plán B. Tento plán spočíval v tom, že se zde nabízela místní atrakce zvaná sloní farma, kde jsem klukům domluvil specialní cenu u majitelky našeho resortu na dvě hodiny, včetně koupačky v řece, které sloníci mají mooooc rádi a jsou za to hodně vděčni. Na mne mezítím dolehl jakýsi útlum, po těch týdnech, kdy jsem toho moc opravdu nenaspal. A tak jsem vyslal hochy ať jsi jdou užít zážitku, který se jen tak nenabízí. Dále popis předávam Danovi, který byl osobně účastnen s Milanem.
Nastoupili jsme s Milanem do pickupu, který nás odvezl od našeho ubytování až ke slonům. Tam jsme se pomalu rozkoukávali, udělali pár fotek s mládětem slona, kterého jsme mohli krmit banány. Pak už jsme vystoupali schodištěm na nástupní rampu, kde nás čekala třicetiletá slonice Tum se svým "pohaněčem slonů". Nasedli jsme do relativně pohodlné lavice, kterou měla připevněnu na zádech. Hodinu jsme se projížděli v lese bez většího vzrušení. Slonice často zůstávala stát a pásla se. Po hodině jsme dojeli k řece a tam to začlo. Nejprve slonici odstrojili lavici ze zad a nechali ji uvázané pouze lano kolem jejího trupu. My jsme se převlékli do plavek a s malou dušičkou se slonici usadili na zádech za sebou. První seděl pohaněč, druhý já a za mnou Milan. Slonice se pomalu začala přesunovat do řeky. Za chvíli stála slonice ve vodě tak, že ji z vody trčela jen hlava s chobotem. My jsme seděli na zádech a pevně se drželi za jediný provaz, který na slonici zůstal. Byli jsme do půl pasu ve vodě. V tom začal poháněč dávat různé povely, slonice se začala různě naklánět a plácat sebou a my letěli do vody jak hrušky/sorry Stando :-)/. Pak začala obrovská dřina vyšplhat slonici zpět na záda. Bylo to poměrně těžké, protože se nebylo na zádech slonice čeho chytit. Když lezete na slona a držíte se jednou rukou za jeho ocas a druhou se snažíte zachytit jeho zad, musíte vyvinout značné úsilí jak tam vyšplhat a zachytit se lana. Při představě, že se slon pohne a vás zalehne nebo kopne, tak v nás byla velmi malá dušička. Jakmile jsme se vyšplhali slonici na záda, slonice se pohla na druhou stranu a už jsme byli zase ve vodě. Ještě ke všemu vypustila do vody obrovské lejno, které se vznášelo nějakou chvíli na hladině a my v tom plavali a snažili se zase dostat bezpečně na sloní záda. Pohaněč se smál jako blázen a my byli za chvíli řádně vyčerpaní. Museli jsme tyto vodní hrátky ukončit trochu dříve než byl vyhrazený čas, ale já jsem už opravdu nemohl. Slonice tedy pokojně vylezla z vody, my se osprchovali, převlékli, slona opět nastrojili a pak nás odvezl zpět do cíle. Tak to byl náš největší zážitek v Thajsku.
Děkuji Danovi za jeho psaný zážitek, který musel býti opravdu jedinečný, dle popisu:-)
Tady se opět psaného písma chytám já osobně a pokračuji dále.. Mezi tím co chlapci užívali sloních radovánek, dá li se to tak nazvat, ale asi ano, tak ja jsem si krásně schrupnul na hotelovém pokoji a najednou slyším bušení na dveře našeho resortového pokoje.. Nejdříve úplně v mrákotách jsem netušil která bije, ale potom jsem pochopil že hoší se vrátili v pořádku a plný sloních dojmů a hlavně zdraví z vyjíždky..Po malé sprše nás všech , jsme se vydali k půjčovně motorek... Obdrželi jsme každý svého motorového oře o kubatůře 125 ccm a tovární značce Yamaha Mio v automatu, což bylo zcela jednoduché... Po malém upozornění, že se zde jezdí v levo, přece jsme jen v Asii. Dále jsme nafasovali kokosy, rozumějte helmičky, jednak pro naší bezpečnost a jednak pro místní policisty, kteří si rádi přivydělají, chytáním turistů bez těchto doplnků... První cesta vedla do ne uplně mírných kopců a návštěve místa první výhlídky. Zde je nádherný výhled na záliv ostrova, a dále malých ostrůvku kolem dokola. Poté se jsme se vydali zpáteční cestou a další zastávka byla návšteva budhistického chrámu, kde je umístěnmimo jiné budha v podobě kostry což mi přijde naprosto šílené, ale jelikož budhidmu moc nerozumím a tak jsem nemohl moc soudit..
Poté jsme se vraceli zpáteční cestou vraceli zpět k našemu resortu, který jsme minuli a vydali se na druhou stranu ostrova na další místo vyhlídky..Ta sice nebyla špatná, ale rychle se smívalo a tak jsme vychutnávali večerní soumrak nad další části ostrova. Potom jsme se chtěli ještě vydat na návštěvu dalšího chrámu, ale soumrak zde je opravdu nečekaně rychlý.. Jelikož Dan a Milan měli pouze sluněční brýle, tak to opravdu nebyl dobrý nápad.. Milanovi to ani nevadilo, ale Dan začínal míti jisté problémy s viděním na cestu, které bohužel vyvrcholilo situací, kdy mu do cesty vběhl nečekaně místní psisko a Dan bohužel neměl jinou možnost než prudce zabrzdit a v tom se to stalo.. Byt jen jel pomalu tak učinkem momentálního prudkého zabrždění se mu podařilo motorku položit bokem na zem.. Naštěstí v této neštastné situaci to odnesla pouze odřena páčka brzdy a trouchu spodek motorky,ale opravdu nic vážného, ale kdo zná trochu thajce tak ti by z toho začli dělat čoromoro.. No nic, ted s tím již nic nenaděláme, Dan páčku trochu narovnal zpět a s posledními silami jsme se radši vydali cestou zpět do našeho ubytovacího zařízení, s tím že to vyřešíme druhý den.. Jak to vastně celé dopadlo, se dozvíte v příštím díle, protože se mi očka již začínají klížit a pivo mi tu začíná teplat a Dan již spí..

Takže pro dnešek dobrou noc...
 

Cesta na ostrov Koch Chang

4. november 2016 at 16:20 | SF2&Dan&Milan |  THAINLAND

3. 11.2016

Ráno po velmi chutné evropské snídani ( sendvič s parmskou šunkou) jsme společně vyjeli na autobusové nádraží Ekkamai. Tam jsme se rozloučili s Majkem a Julym a nastoupili do místního minivanu a vzdali se směr ostrov Koh Chang. Měli jsme štěstí, protože minivan jel akorát za půl hodiny. Cesta trvala asi 4,5 hodiny. Cestou nás zastavila místní policejní kontrola, kde jsme museli ukazát své pasy a obličeje, které jsou s nimi totožné :-) Po této nezbytné kontrole a Standova dotazu co pak se děje/ vysvětlení policie, že se touto cestou se hodně přesouvají lidé, na černo do Kambodže, protože tento ostrov je v těsné blízkosti thajsko- kambodžských hranic./ Cesta nerušeně pokračovala dále až k místu určení, před přístavem. Pak nás převezli otevřeným vozidlem k místnímu trajektu, který nás dopravil na ostrov. Na trajektu jsme potkali pětici slovenských turistů a tak jsme poklábosili ve slovanském jazyce . Po příjezdu do místa našeho cíle jsme se ubytovali v resortu Arunee, kde se znal Standa s majitelkou onoho resortu a dostali jsme pěkný pokoj včetně koupelny, kde byla vana, což se v Thajsku moc nevidí. Večer jsme se zašli projít místní ulicí a vyzkoušeli místní velmi chutné speciality u místních stánkařů, vypili pár piv a spokojeně usnuli.

Výlet v Bangkoku

4. november 2016 at 15:29 | SF2& Dan& Mirek |  THAINLAND
2. 11. 2016
Dnešní den jsme měli oddělený program. Dan s Milanem využili nabídky na průvodcovské služby Majka a vydali se na prohlídku Bangkoku a Standa s Julym se vydali vyzvednout objednané vajíčkovače za lokalním kontaktem, který byl již připraven . My s Milanem a Majkem jsme autem dojeli do jednoho nákupního střediska (Bangkapi snad jsem se nespletl), kde jsme zaparkovali auto a šli k místnímu kanálu, kde jsme nastoupili na člun zajišťující místní dopravu. Po cca 20 minutách jsme vystoupili ze člunu a nastoupili do tuktuku a nechali se odvézt na Wat Pho, což je krásný historický komplex univerzity místního lékařství včetně chrámového komplexu. Pak jsme se přeplavili na druhý břeh řeky Chayo Phraya, kde jsme navšívili královský chrámový komplex Wat Arun. Po cestě zpět jsme ochutnali místní speciality na grilu a nasedli jsme do tuktuku a nechali se odvézt do čínské čtvrti, kde jsme nejdříve navštívili areál Wat Traimit, kde je možno vidět 5,5 tun vážící sochu zlatého budhy. Pak jsme pěšky šli čínskou čtvrtí, kde jsme zašli na polévku. Potom jsme nasedli opět do tuktuku a nechali se odvézt zpět na přepravu ke kanálu. Nasedli jsme na člun a vydali se zpět k našemu obchodnímu domu, kde jsme měli zaparkováno auto. Strávili jsme tak den poznáváním památek hlavního města a za tento jediný den jsme stihli navštívit ty nej atrakce.
 


Poslední dny v Indonesii

4. november 2016 at 15:21 | SF2&Dan |  INDONESIA
31.10. 2010
Dnešní den nebyl příliš zajímavý. Plán byl jasný, přesunout se vlakem z Bandungu do Jakarty.
Po probuzení jsme posnídali dva toustové chleby s míchanými vajíčky. Pak jsme měli chvíli času. Dan odjel na motorce s hlídačem hostelu koupit místní cigarety Kretek. Pak nás majitel hostelu naložil do auta a odvezl na nádraží. Nastoupili jsme do vlaku a asi po 3,5 hodinách jsme vystoupili v Jakartě. Jízda proběhla bez problémů, vlak byl docela komfortní. Na nádraží jsme šli do místního KFC něco sníst. Trochu úsměvné bylo jak si Dan objednal porci kuřecích kousků a když to přínesl tak to byl plný kýbl, ze kterého se dosyta najedli i s Milanem. Po jídle jsme nastoupili do taxi a odjeli na hotel MAXONE. Standa odjel po hotelové sprše a s váhaním zda zůstat, či jet k Harymu. Přece jen zvítězilo jeho cestovatelské srdce a tak odfrčel a Dan s Milanem se vydali na místní pivo Bintang.
1.11. 2026
Ráno jsme se s Milanem vydali na místní hotelovou snídani. Moc jsme si nepochutnali, protože v nabídce byla jen tradiční indonéská jídla, která neměla s evropskou snídaní nic společného a ještě jsme ani netušili co vlastně jíme, protože kromě rýže jsme nic dalšího nepoznali a popisky tam nebyly žádné. Po snídani jsme se s Milanem vydali na prohlídku blízkého okolí hotelu, ale byli jsme brzo zpátky, protože v okolí byla jen velmi rušná silnice a jinak nic, takže jsme byli rychle zase zpátky na pokoji. Pak už přijel Standa a vykládal nám své zážitky ze včerejšího věčera s Harym. Taxíkem jsme pak dojeli na letiště, kde jsme něco pojedli a pak zjistili, že nejsme u správného terminálu. Na ten jsme museli dojet místním shutle busem. Letadlo mělo víc jak hodinu zpoždění, ale jinak let proběhl bez problémů. Na letišti nás už čekal Majk s Julym. Pak jsme odjeli na penzion ke švýcarovi, kde jsme spali minule. Po několika pivech a po družném hovoru o našich zážítcích, jsme spokojeně usnuli.

Next articles


Where to go next